Reklama
Určitě znáte to klasické rozdělení žen na tábor těch, které všechno dovedou, všechno zařídí, všechno unesou a všechno snesou (neboli tažné) a na ty, které jsou slaboučké, křehoučké, bezradné, bezmocné a tak trochu neurotické a tudíž potřebují, aby o ně bylo neustále pečováno (neboli chovné). Jenže – je to opravdu tak? Není to jen fáma, blud záměrně rozšiřovaný záštiplnými starými pannami, které chtějí vdaným ženám typu „tažná“ jen ještě více ztížit jejich životní úděl? Existují opravdu ty něžné, jemné bytůstky, co nevědí, kde sídlí finanční úřad, kdy je potřeba zaplatit povinné ručení, jak se pouští pračka, co je to smeták a kdy končí děti v družině? Myslím, že ne. Nebo jste snad nějakou z nich už někdy viděli?
Jak by vůbec mohly takové chovné ženy přežít moderní civilizaci? Kdo by se o ně postaral? Snad leda kdyby bydlely v nějaké rezervaci nebo útulku, kde by péči o jejich životní potřeby převzaly – kdo také jiný – ženy tažné. Těch je přece na světě dost. Řádově několik miliard. Ale tažného muže, toho abyste hledali s baterkou. A stejně, kdo ví, jak byste pochodili.
Nabízí se ještě jedna varianta – chovné ženy by se mohly rekrutovat z osamoceně žijících žen, jež se nechávají vydržovat muži, kteří mají doma tažné ženy. Tito muži jsou totiž dostatečně svěží a odpočatí na to, aby své chovné bokovky mohli zahrnovat veškerou péčí a komfortem.

Magdaléna Utahaná, Toužim