Mému muži je osmatřicet a chová se poslední dobou jako šílenec. Začalo to asi před třemi lety, kdy se z původně poměrně líného a nesportovního chlapa stal zarytý sportovec. Během půl roku se mu podařilo zhubnout o deset kilo, vypěstovat si slušné svaly a dobrou kondici. Místo víkendů na chalupě jsme začali jezdit koukat na tatínka, jak skáče bungee jumping, jak hraje tenis nebo jachtaří. Ze začátku jsme to s dětmi absolvovali celkem nadšeně, ale musím říct, že nás to brzy přestalo bavit. Já sama na podobné aktivity nejsem, dalo by se říct, že jsem spíše kavárenský typ, a děti jsou na vrhání ze skal nebo na tenis ještě moc malé. Tak jsme začali trávit víkendy a dovolené sami. Já s dětmi na chalupě nebo u moře, tatínek v horách či na jachtě se svými sportovními přáteli.
Samozřejmě, že se změnou životního stylu přišla i změna vizáže. Manžel pobíhal po outdoorových obchodech, kde si nakupoval kapsáče, sportovní brýle za neuvěřitelné peníze a nezávislé oblečky, ve kterých si začal připadat, jako že je mu dvacet. To odstartovalo druhou fázi jeho šílenství – nechal si téměř oholit hlavu, do minimálního ježka si nechal vystříhat vzory, do ucha si vetkl náušnici a vrcholem všeho bylo tetování, které si dal udělat na rameno.
Začal přátelit s o hodně mladšími lidmi, kouří s nimi marjánku a nás si úplně přestává všímat. Vlastně ho teď už vůbec nevidíme. V manželské poradně mi řekli, že má můj muž klasické příznaky „krize středního věku“ a že ho to přejde, ale já nevím, jak dlouho na to vydržím čekat.

Slávka

Jaké máte zkušenosti s muži ve středním věku vy? Také vám blbnou, nebo spíš „fotrovatí“? Co byste Slávce poradili?
Reklama