Reklama
Vím, že někomu možná přijde můj problém malicherný, ale pro mě je to opravdu velké trápení. Bude mi 35 let a jsem pořád sama. Lidé okolo mě si myslí, že to tak chci, že jsem taková samostatná sebevědomá žena, co se nechce vázat, ale já mám prostě jen smůlu na chlapy. Mám pocit, že mne vždycky chtějí jen využívat, ale nikdo mě doopravdy nemá rád. Není to proto, že bych snad byla ošklivá. Nemám problém, že by si mne muži nevšímali. Jsem díky své práci poměrně často ve společnosti, umím se bavit, přátelé říkají, že jsem atraktivní. Přitahují mne spíš starší muži, kteří jsou něčím zajímaví. Ale problém je, že takoví jsou buď zadaní a nebo notoričtí staří mládenci. Rádi se baví s ženou, jako jsem já, třeba stojí i o sex, ale není to o vztahu. Nechtějí lásku, chtějí zábavu. Ale mě to připadá málo, abych byla jen něčí hračkou.
Měla jsem i dlouhodobější vztahy, obvykle to ale byli ženatí muži, kteří na mě měli čas, jen když měli alibi. Jinak byli doma za tatínky a manžely. Na dovolenou jezdím s kamarádkami. Vánoce slavím u našich. Jsem z toho fakticky dost nešťastná. Když vidím své kamarádky, jak vychovávají děti a mají doma muže, který s nimi chodí spát a vstává s nimi, který s nimi plánuje dovolenou a kupuje jim dárky k narozeninám, je mi do breku. Copak mě nikdy nebude nikdo milovat? Všichni kolem si myslí, že jsem taková ta emancipovaná drsná žena, ale já bych chtěla taky někomu žehlit košile a dávat pusu, když přijde z práce domů. Kdykoliv se mi nějaký chlap líbí, je ale zadaný. Copak už mi nadobro ujel vlak?

Vlaďka