Můj tatínek byl vždycky štramák a sportovec a ženský na něj letěly, napsala čtenářka Karolína. S maminkou se rozvedli, když jsme byly se sestrou velké holky, a každý z nich si začal žít podle svého. Máma si našla přítele a táta zase přítelkyni, kterou jsme měly všechny (včetně mámy) docela rády. Pak ale začal táta blbnout, a když mu bylo asi pětapadesát, hledal nové a nové známosti a nakonec to skončilo tak, že si našel holku, která je o rok mladší než já.
Nedokážeme se s tím se sestrou smířit, je nám nepříjemné, že kolem ní táta skáče, jako nikdy neskákal ani kolem mámy, ani kolem nás. Jezdí s ní do ciziny a na dovolené, kam nás nikdy nevzal, a dokonce pro ni i vaří a myje nádobí, což doma nikdy nedělal.
Když se setkáme ve společnosti, ona je hrozně samozřejmá, chová se okatě tak, jako že jí táta patří. Navíc je to zarytá ekoložka s radikálně levicovými názory a my víme, že táta měl vždycky úplně opačné názory, přesto se teď tváří jako člen hnutí Duha a chodí s ní na demonstrace proti globalizaci. Ačkoli je táta ortodoxní buřtožrout, cpe se teď oddaně obilnými klíčky a přesvědčuje nás, že mu to chutná. Výlety směrem na jih už vypouštíme, protože se bojíme, že bychom našli otce a děda našich dětí připoutaného řetězem k Temelínu nebo k smrkům na Šumavě.
Je nám z toho špatně a nevíme, jak se s celou situací máme vyrovnat. Máte někdo podobné zkušenosti? Poraďte.

Karolína
Reklama