Nejvýznamnější je zajisté atribut "poznání se". Je až brutálně proprán ze všech stran. Prvním negativem je skoková a pro mnohé nečekaná ztráta soukromí. "K čemu soukromí?" ptáte se. "Máme se rádi a chceme být spolu!" zní odpověď.
Mít někoho rád a žít s ním, není přece v žádném případě identické se ztrátou soukromí. Dokazovat sílu citu zápalnou obětí soukromí je čirý nesmysl. To není důkaz lásky, to je neuváženost.

Bydlet s někým kromě toho přináší s sebou řadu pravidel, dosud nepoznaných. Patří sem třeba slušnost "hlásit" příchody a odchody, eventuálně i pobyt. K tomu nakupování, udržování domácnosti aj. - to není málo věcí, které se mršky z ničeho nic vynoří.

Pak ona zjistí, že on nosí jedny slipy týden, mačká tubu pasty směrem od uzávěru, nechává hrnek od kafe na zemi u postele, po návratu z hospody krká a prdí. On je zaskočen, že maminka vaří líp, že se všude válejí její kalhotky, že po sobě nesplachuje po čůrání, že roztahá noviny po celém bytě, že po odlíčení nemá ksicht, že myje každý kousek nádobí hned po použití a chce to i po něm, že trvá na prkýnku dole aj. On potká cestou kamarády a jde do hospody, ona čeká s řízkem v troubě a prská. On poslouchá Radio 1, ona Limonádového Joea. On kouká na Poklad Anežky české, ona musí vidět denně Esmeraldu.

Oprávněnost obezřelosti dokazuje to, že lidé po rozchodu s déledobějším partnerem, po rozvodu aj., mnohem bedlivěji váží, zda, kdy a jak sloučí domácnosti.

Odpověď tedy zní: ano, ale nespěchat a počítat se změnami, které nastanou.

Gentleman
.
Reklama