Pláč je pro malé dítě projevem pocitu, potřeby, nálady, afektu, upoutání pozornosti a bolesti. Tiše závidíte mamminkám, které mají děti, co jen jí a spí a jsou v pohodě? Občas se totiž dětem v pláči tak zalíbí, že opravdu nevědí, kdy s ním přestat. Celé noci propláčí a matka je z toho nervní a vyčerpaná. Přitom ale dítěti nic neschází. Je prostě takové ubrečené. Matkám takové stavy dítěte přinášejí stres, jestli něco nezanedbaly, jestli dělají všechno správně. Porozumět pláči dítěte se snaží na základě momentální situace.

Existují různé druhy pláče. Např: dítě pláče hlady (spíš řve jako lev), poplakává, protože je unavené nebo přetažené, brečí, když se špatně probudí, když mu je zima, ztrápeně pláče, když ho něco bolí. Miminko může plakat, když se cítí opuštěné. Jedním z vodítek pro rozeznání důvodu pláče je i jeho intenzita a trvání. Je lepší na pláč reagovat hned a nenechávat dítě dlouho plakat. Po delším breku bývá obtížnější je uklidnit, než když pláče krátce.
Každé dítě je individualita, je jedinečnou bytostí. Časem rodiče určitě poznají své dítě tak dobře, že budou vědět, co chce pláčem říct. Začátky ale bývají těžké. Důležité je zachovat si klid a trpělivost. Pokud vás dětský pláč bude stresovat a nervovat, poroste i nervozita dítěte a bude reagovat obvykle ještě větším přívalem slz. A pak máte pocit, že jste v bludném kruhu.


Dítě pozná, že svým slzavým projevem vyvolá okamžitou odezvu ve vašem chování a některé děti pláčí jen proto, aby je rodiče chovali v náručí. Vytvořte dítěti takové prostředí, aby cítilo vaší přítomnost, ale bylo svým způsobem samostatné. Například při usínání. Pokud budete dítě uspávat v postýlce nebo ve vaší posteli, těžko budete zpátky nastolovat spánek bez vaší těsné přítomnosti. Znáte ty stavy, když už si myslíte, že spí a pomalu se sunete z postýlky? Najednou otevře oči a můžete uspávat nanovo. Dobře se radí, ale ve skutečnosti je vždy těžké odhadnout moment, jak si na sebe nešít bič.
Reklama