Nejznámější lidová silvestrovská pranostika říká: „O Silvestru papeži snížek si již poleží.“ Připomíná nám tím postavu papeže Silvestra, podle kterého se jmenuje poslední den v roce. Žil ve třetím století našeho letopočtu a jeho svátek je určen na poslední den roku prý proto, že doba, ve které žil a působil, byla přelomovým obdobím nástupu křesťanství po dlouhém období pronásledování prvních křesťanů.
Česká tradice v minulých staletích Silvestru moc nepřála, nebyl pokládán za příliš významný svátek. Dodržovaly se někde lidové veselice, jinde průvody nebo jízdy, ale na Silvestra nebyl předepsán nijaký zvláštní jídelníček ani zvyky, které by platily obecně pro celé české území. K nejstarším tradičním postavám posledního dne v roce patřily ometačky, což byly chudé ženy v černém, které ometaly po chalupách kamna a žehnaly štěstí domu do příštího roku.
Zvláštní jídelníček na Silvestrovský stůl přineslo až minulé století, kdy se stal tradičním jídlem, které přineslo štěstí do dalšího roku, ovar s křenem s jablky a na Nový rok se povinně jedla čočka, aby se zajistil přísun peněz do domu.
Bujaré oslavy konce roku a nástupu dalšího přinesl až přelom 19. a 20. století, kdy se začaly objevovat rachejtle a ohňostroje a silvestrovské oslavy tak, jak je známe dnes.
Krásnou tradicí, kterou bychom určitě neměli opomenout, je rozesílání originálních PF (pochází z francouzštiny pour féliciteur = pro štěstí) svým známým a přátelům, což je zvyk opět z devatenáctého století, kdy se rozesílala samostatná přáníčka nebo navštívenky s přípisem pf.

A co nám přinášejí novoroční pranostiky ohledně počasí:
Když připadne Nový rok na pondělí, přinese s sebou krutou zimu, vlhké jaro a povodně.
Na Nový rok déšť – o Velikonocích sníh.
A konečně dnešní den 2. ledna se v pranostikách objevuje v tomhle rčení: Jaké počasí na svatého Makaria bývá, takové se i v září ozývá.
Reklama