Reklama
Hárající fena potřebuje naši péči a láskyplné pochopení. To, že se fena snaží utéci za samcem, nebo naopak, že její přítomnost přiláká mnoho psů z okolí, není její vina. To se jen navenek projevuje pravěké volání po zachování rodu a pudové chování, které na pár dnů přehluší i tu nejlepší výchovu. :-)
Časem již bezpečně vypozorujeme, kdy se bude naše fenka hárat, podle zjevných příznaků. Tyto příznaky se obvykle ohlašují jeden až dva týdny dopředu. Fence nápadně zduří vulva (pohlavní orgán), sama se stává citlivější, nervóznější, neklidnou, popřípadě plachou. Poté se objeví krvavý výtok, u malých, mladých, či naopak starých a nemocných fenek bývá krvácení slabé. I když se fena velice snaží čistit nejen sebe, ale rovněž okolí, přesto doporučuji v bytě nasazovat kalhotky. Tím se vyvarujeme krvavých skvrn na podlaze a nábytku.
Také čas a délku venčení pro tuto dobu přizpůsobíme tak, abychom potkávali co nejméně psů. Alespoň se tím vyvarujeme nepříjemných situací, kdy stojíme s fenkou v náručí (když máme kliku, že se jedná o malé či jen střední plemeno), zoufale se rozhlížíme na všechny strany, snažíme se odrážet výskoky „láskychtivého" psa a voláme z plných plic: „Prosím, přivolejte si toho psa, my háráme!"
Fenu bez krytého kotce nenecháváme na zahradě samotnou, raději ji zavíráme doma, protože psi z okolí se budou všemožně snažit dostat se k ní a ostatně i ona sama pro to udělá maximum. Přelézt, přeskočit, nebo podhrabat plot není až tak obtížné. Pro slabší povahy doporučuji použít speciální sprej obsahující směs éterických olejů, který po nastříkání na fenčino inkriminované intimní místo pach hárání poněkud překryje. Při jakémkoliv opuštění bytu by měla být fenka pro jistotu uvázaná na vodítku.