Reklama
V Basileji vás na první pohled upoutá množství fontánek a fontán. Prý na padesát jich s baziliščím motivem bylo vyrobeno podle návrhu Wilhelma Bubecka v roce 1884 a snad zhruba polovina jich ještě stojí dodnes. Proč si pro ně vybral právě motiv baziliška? Bylo to jen z přirozené hravosti, kdy se mu zalíbila slovní hříčka se jménem města a touto pohádkovou potvorou? Či snad v tom má být spatřován výraz díků tajuplný středověký lektvar, jehož přesnou recepturu darovali městu bazilišci, a tím se Basilej stala světovou špičkou v chemickém a farmaceutickém průmyslu?
První cesta návštěvníků Basileje samozřejmě vede k románsko-gotické katedrále, jíž na úchvatnosti dodala jak tmavěčervená barva pískovcových kvádrů, tak vnější výzdoba a samozřejmě dvě nestejně vysoké věže. Tento chrám, který se stal v současnosti nejvýznamnější městskou památkou a jeho nejstarší část pochází z 9. století, podvakráte zasáhl významným způsobem do historie českého státu. Poprvé byl roku 1212 svědkem okamžiku, kdy budoucí císař Fridrich II., král sicilský, stvrdil svou pečetí Zlatou bulu sicilskou (mimo jiné potvrzovala i dědičnost královského titulu českých panovníků, právo na domácí volbu panovníka bez zásahu zvenčí a území státu prohlašovala za nedělitelné). Tato listina korunovala celoživotní diplomatické nadání a válečnické umění Přemysla Otakara I. O dvě století později, tedy přesněji 1433, basilejský dóm přivítal delegaci husitů vedenou Prokopem Holým jako ohlas spanilých husitských jízd a basilejský koncil poskytl Čechům slyšení. K pokračování jednání v Praze bohužel již nikdy nedošlo, neboť události dostaly spád až k neblaze proslulé bitvě u Lipan. Nicméně je zajímavé, že Prokop Holý poznal katedrálu už v její dnešní podobě, kterou získala po ničivém zemětřesení v roce 1356. Ponurost katedrály zlehčuje železná replika stánku se zeleninou ze středověkého trhu.
Basilej a řeka Rýn - symbolistická řeka západní části Evropy, zrovna tak důležitá jako pro východní Evropu Dunaj. Řeky určovaly po staletí osídlení krajů a budování osad a posléze měst. Již v roce 374 je Římany zmiňována vojenská pevnost Bezilia. Od té doby si vydobyla místo jako významná obchodní a kulturní křižovatka. Na další zajímavost vás upozorní nejen velké tabule, ale i amplion ve vlaku, když vás shodně požádají, abyste si připravili pasy. Nelze totiž přehlédnout fakt, že město leží na rozhraní tří zemí - domovského Švýcarska, Francie a Německa, na hlavních obchodních cestách Starého světa. A zase se jako v čarovném kruhu ocitáme u Rýna, město se rozkládá v místě splavnosti této řeky, a proto je nejdůležitějším říčním přístavem země, ale také spojnicí země s mořem. Snad k tomu přispěly svou troškou také dva přítoky na území města, Rýn zde přijímá vody francouzské řeky Birs a německého věčně mokrého posla Wiese. Také právě Rýn rozděluje Basilej na dvě části - Velkou (ležící na jižním břehu a zahrnující centrum, Staré město, obchodní a administrativní část) a Malou (obsahující chemický průmysl, farmaceutické továrny a nový přístav). Lidé se je pokusili zpětně spojit šesticí mostů a třemi přívozy. Další zvláštností Basileje je její příslušnost ke švýcarským městům s nejmenší nadmořskou výškou - pouhých 277 metrů nad mořem. Basilej je esencí historické minulosti a obchodní a průmyslové současnosti. Basilej je zkrátka město mnoha tváří, jejíž rytmus a tep určuje především řeka Rýn.

Nataša Velenská