V moudrých knihách se píše, že trestat pejska, když něco doma vyvede, až po našem příchodu, je špatné. Že pokud ho nepřichytíme přímo při činu, už chudáček neví, zač ho plísníme. Věříte tomu? Já tedy ne.
Zrovna včera jsem přišla z procházky, otevřu dveře a očekávám své dva chlupáčky, jak se se mnou budou radostně vítat. A ejhle. Jeden za mnou na chodbu sice vyběhl, ale přivítání bylo tedy hodně vlažné a za chvíli zmizel někde v útrobách bytu. A druhý, ten pro jistotu jen koukal z předsíně. Tak jsem se tedy vyzula a šla překontrolovat byt. Jakmile jsem zamířila ke kuchyni, v tu ránu se po pejscích slehla zem. V bytě se rozhostilo naprosté ticho a já měla pocit, že žádné psy vůbec nemám a vlastně jsem ani nikdy neměla. O tom, že s námi skutečně bydlí, mě mohl přesvědčit akorát vyházený odpadkový koš. Co je to jen napadlo? Tohle nemají ve zvyku! A pak jsem si uvědomila, že manžel měl na večeři grilované kuře, a jelikož drůbeží kostičky psům nedáváme, odhodil je mezi odpadky. Asi nemohli odolat té vůni…
Jak si tedy mám podle odborníků vysvětlit to jejich neuvítání? Máme je už téměř pět let, takže je dost dobře znám a vím, jak se chovají, když se vracíme domů. Ne, oni opravdu věděli, že udělali něco, co se nesmí, a pamatovali si to, i když od chvíle, kdy prohrabali koš už musel uplynout nějaký čásek, protože jsem mezi papíry nenašla ani zbyteček žádné kosti.
Máte se svými miláčky podobné zkušenosti?

Reklama