Vzala jsem si pejska z útulku. Šla jsem s přesnou představou velkého staršího impozantního psa bez zdravotních problémů, který bude mít rád děti, nebude útočit na kocoura a nebude mu vadit být občas sám. Při první návštěvě v útulku jsem měla velké štěstí. Velké chlupaté individuum se na mě spokojeně zubilo, olízalo mě i mé kamarádky a ignorovalo ostatní předváděné pejsky. Pohodář. Rozhodnuto, hned po dovolené si ho beru! Paní v útulku se sice tvářila dost nevlídně na mé požadavky ohledně neútočení na další členy domácnosti a to, že si neodvedu obludu ihned, ale poté nás propustila s ujištěním, že nám psa zapůjčí na zkoušku a v případě, že se bude někoho z rodiny snažit sníst, budeme ho moci přivést zpět. Ale nevidí to ráda!
Za tři týdny jsem se vypravila pro pejska. Obluda již v útulku nebyla a tak jsem si namátkou vybrala postarší fenečku. Jste její poslední šance, pravil pan předváděč a já si odvedla malou přisleplou fenku nápadně připomínající protaženého jorkšíra. Chlupy slepené výkaly jsme ihned po příchodu domů s kamarádkou ostříhaly a poté ji odmáčely v koupeli. Granule pro psy odmítla, sýr chtěla. Také chtěla spát v posteli. V autě se sladce lísala, dokud se jí neudělalo špatně tak, že se její průjem rozstříkl po celé zadní části auta. Druhý den se ve voze pozvracela. Auto jsem vyčistila, až smrdělo jako drogérie, z čehož se udělalo zle mě a týden jsem se nemohla ani podívat na zelená jablka. Když jsem ji nechala samotnou doma, štěkala celé dvě hodiny (na což mě většina sousedů upozornila) a pokakala se ve všech místnostech (což jsem si všimla sama).
Pejska nosím všude s sebou ve velké tašce, spí v mém oblíbeném ušáku a je ochotný si občas vzít i psí granule. Komplikace? Ale když se na mě koukne a hupne mi i se svou artrózou na klín, říkám, pořiďte si čistidla, kupte úplatky pro sousedy a berte je. Pejsci z útulku - velcí, nebo malí - za to stojí.

Eva
Reklama