Pro některé psy je pouhá, byť několikahodinová procházka na odsání přebytečné energie málo. Můžeme pravda volit i běhání se psem, ale pro opravdové fanatiky pohybu (například chrty) nebude ani tento typ venčení postačující.
V tom případě nasadíme těžší kalibr, a tím je jízdní kolo. Hned v úvodu bychom si ale měli vyjasnit, že běh za jízdním kolem v žádném případě nevyhovuje všem plemenům a jejich "pracovnímu zařazení". Pokud tedy vlastníme psa, pro něhož je pohyb stejně přirozený proces jako dýchání, je kolo ideálním prostředkem, jak sebe i psa uspokojit.
Ze začátku se pes musí naučit vedle kola běžet. Tyto cvičební jízdy zkoušíme na pokud možno liduprázdných cestách, aby psova pozornost nebyla rozptýlena. Nezapomeneme jej také naučit běhat u kola na vodítku, a hlavně musíme cvičit i poslušnost, tzn. okamžité reagování na pokyny u nohy, ke mně apod. Není nic horšího, než neposlušný pes u kola. Z kola se totiž hůře ovládá, neboť se i vy stáváte závislými na stroji a nemůžete tak rychle fyzicky zareagovat na neposlušnost či jinou komplikaci.
Na vyjížďky se pouštíme pouze s dospělým psem, hárající fenku raději ponechme na pár dní bez těchto cyklistických potěšení. Musíme také dbát na správnou míru, abychom psa "nepředávkovali". Samozřejmě i z tohoto důvodu je lépe, máme-li možnost, aby pes běhal na volno a sám si určoval stupeň zatížení. Také počasí a zdravotní stav zvířete musíme mít vždy na zřeteli. V parném létě například vyjíždíme za rozbřesku nebo navečer s dostatečnou zásobou tekutin. V zimě si raději za silných mrazů tuto kratochvíli odpustíme. Měli bychom dbát na to, aby se pro nás i pro psa staly tyto společné vyjížďky potěšením.
Reklama