Dlouho jsem se odhodlávala napsat svůj příběh, ale možná mi pomůže, když budu vědět, že nejsem sama takhle blbá, že se někdo jiný napálil stejně jako já. Nepochybuju o tom, že se někdo takový najde, protože před podnikáním s kamarády mě leckdo varoval.
Bydlíme v menším městě na severu Čech. Máme teď tři malé děti a před rokem, kdy moje trápení začalo, jsem byla těhotná se dvěma prťousy. Tehdy mě po dlouhé době navštívila moje kamarádka ze základní školy, že má skvělý nápad, že budeme podnikat. Koupíme a zrekonstruujeme historický dům na náměstí našeho města, které navštěvuje dost turistů, a uděláme tam penzion, dole restauraci a klub. Na rekonstrukci si vezmeme úvěr.
Okamžitě jsem pro ten nápad zahořela, jednak jsem svou kamarádku znala jako schopnou holku a urputnou dříčku, která dosáhne vždycky toho, co chce, jednak jsem se už nudila na mateřské a doufala jsem, že mně podnikání poskytne práci do budoucna, až odrodím dítě a budu shánět zaměstnání, což je u nás poměrně velký problém. Manžel mě poslal s nápadem do háje, že je to absolutní hloupost, že toho mám i takhle až nad hlavu a že není rozumné se zadlužit a že jsem svou kamarádku vlastně dlouho neviděla, a tak možná není na místě pouštět se s ní do mnohamilionového obchodu, ale já byla tak zaujatá, že jsem jeho argumenty vůbec neposlouchala.
Vyjednaly jsme úvěr u banky na několik milionů korun a dům koupily. Co se dělo pak, bylo jako zlý sen. Kamarádka mě ujistila, že teď, když jsem těhotná, si to všechno vezme na starost, a já se pak připojím, až odrodím miminko. A tak mě z celého běhu věcí jakoby z ohleduplnosti vyšoupla. Chodila mě informovat, jak pokračují práce, jak se nám to všechno krásně daří. Když jsem chtěla vidět papíry, vždycky si je „zapomněla vzít s sebou“, když jsem přišla k ní, aby mi je ukázala, buď je „nemohla najít“ nebo nebyla doma. Když jsem se byla podívat na stavbě, pořád se nic nedělo a kamarádka mě ujišťovala, že sehnala ještě lepší firmu, tak zrušila smlouvu s tou předchozí a tak dále. Začalo mi to všechno připadat moc podezřelé, ale dlouho mi bylo před ní hloupé mé podezření vyslovit, aby se neurazila.
Jak jsem mohla být tak naivní! Když se potom můj manžel naštval, že to tedy takhle dál nepůjde, vypravil se za ní a ona mu s klidem oznámila, že všechny peníze z úvěru jsou fuč a že vyhlašujeme bankrot. Pak mu ukázala faktury za práce, které nikdo nevykonal, faktury za budoucí zaměstnance, které prý najala předem a musela jim platit měsíční mzdy, aby si je pojistila – ve městě, kde je o práci nouze! Prostě naši firmu vytunelovala se vším všudy. Pak ještě měla tu drzost manželovi říct, že ona na tom je také špatně, protože polovinu úvěru musí přece také splácet jako já.
Bylo to strašné. Najali jsme právníka, který nám bohužel řekl, že všechno proběhlo po právní stránce správně a že nemůžeme dělat nic než platit a platit bance, dokud polovinu úvěru nesplatíme.
Svou bývalou kamarádku pořád potkávám ve městě. Ona se tváří jakoby nic a já se strašně stydím za svou hloupost a naivitu. Nejvíc před manželem, který se mnou bude závazek splácet asi do konce života.

Vanda
Máte podobné podnikatelské zkušenosti? Myslíte, že podnikání s přáteli je předem odsouzeno k záhubě? Napište nám své názory!
Reklama