Mám kamarádku, která snad nikdy nechodila se svobodným chlapem. Všechny její známosti měly svůj normální rodinný život, více či méně spokojený, a k tomu si ještě bokem vydržovaly přítelkyni pro pěkné chvíle. Znám se s touhle kamarádkou už od střední školy a jsme spolu docela důvěrné, takže jsem do všech těch jejích polovztahů viděla jako do sklenice. A musím říct, že já bych takový život nebrala…
Ona však tvrdí, že jí to vyhovuje – nikdo jí doma neotravuje, o nikoho se nemusí starat ani mu prát slipy, vymýšlet s ním dárky pro tchýni a tak podobně. Má prostě chlapa, jen když se jí zachce (a nebo když on má čas, dodávám já). A navíc je zahrnována dary poměrně vysoké hodnoty. Je pravda, že ona si také vybírá pány, kteří nemají hluboko do kapsy. :o) Žádnou romantiku v tom nemá cenu hledat. Její poslední přítel jí platí nájemné bytu i telefon a navíc jí věnoval skoro nové auto! A to má ve skříni dva nádherné kožichy od svých bývalých, hodně drahých z věcí, co má doma, také připutovalo v podobě daru. Nechci tady kritizovat její způsob života, ať si každý dělá, co chce. Mám ji ráda a vím, že přes všechny ty dary stejně není šťastná a dokonce si myslím, že by je kolikrát i vyměnila za jednoho normálního mužského, se kterým by byla a třeba měla děti…
Jen jsem tak přemýšlela o tom, zda všechny ty nákladné dary milenkám jsou pro muže jen nějakým „platem v naturáliích“, nebo výkupným za to, že s bokovkou nemůžou být tolik času, kolik ho tráví s manželkou. Je to taková náplast na špinavé svědomí? Nebo snad jsou to prostě jen dárky věnované od srdce?

Petra
Reklama