Zdraví

A je to tady, léto. Jsem kancelářská krysa a tak se poprvé dostanu na sluníčko až při dovolené. Když tedy nějaká dovolená je...

A nastane chvíle, kdy si říkám, že jsem se určitě namazal dost, nebo ta horší chvíle, kdy si říkám, že za tu chvilku se přece nemůžu spálit. Ani náhodou se nemůžu spálit. Někdy se mi podaří natřít se dostatečně silným krémem. Osmička už je přece hodně! Je to jednou tolik než čtyřka, kterou jedinou používají chlapi.

Však je znáte. „Prosim tě, nech toho, vždyť skoro nesvítí!“ Přece se nebudeme patlat nějakou zženštilou mastí! A tak je to bezva až do večera, kdy zajde slunce, ale vyjdou spálené pupky a záda a radostně září do noci. Ano, je krásně poznat v letoviscích u moře, kdy se mění turnusy a jak je tu kdo dlouho!

Podívejte! Zelený pán, ten právě vylezl z letadla! A ten zástup červených, kteří se tváří jako čerstvě ukřižovaní? Ti jsou tu den, maximálně dva. Ti hnědí jsou buď domorodci nebo už jsou tu druhý týden.

Stane se jednou z pěti případů že bych se nezařadil do barevné taxonomie hostí. Většinou se mi to povede bezproblémově, ale někdy jsem natolik šikovný, že zrudnu až tak čtvrtý den, protože barva mého těla zdá se mi býti poněkud unylou a já nechci přijet domů v tónech nic neprozrazujících o mém výletě! To už raději račí se mi ráčí.

A to je ten okamžik, na který zákeřné slunce čekalo. Zakousne se mi do zad a já pak smutně obcházím s panadolem a hledám, kdo by mě natřel. Vzhledem k tomu, že jsem to byl předtím já, kdo se smál a mazal, najde se vždy dost takových pošklebovačů, kteří mě napatlají a na závěr jemně plesknou přes ramínko, právě tak jak jsem to udělal já.

Pak jsou tu ale ještě následky opalování. Netvrďte mi, že vy pokládáte to, jak se lidé opalují, za spravedlivé...

Mám jednoho známého, tomu dělají v lékárně na zakázku opalovací krém s faktorem 80. Nelžu. Je to prakticky albín a jeho rodiče z něj byli zoufalí. Velmi záhy se u nich ustálilo slovní spojení „oplechovat Martina“. Takovou vrstvu museli na jeho tělo naplácat, aby se nespálil. A myslíte, že to pomohlo? Z větší části zřejmě ano, ale stejně byl Martin okamžitě jako rajče. Nic veselého, to vám tedy řeknu...

Pak jsou tu ti na druhé straně fototypů. To jsou takoví ti vaši kamarádi, kteří i v zimě dosahují nejsvětlejší barvy hodně tmavého kapučína. Ti se napatlají stejnou osmičkou, kterou se patlám já, jenže já jsem na uhlík, zatímco tihle jsou už druhý den ráno černí jak vix a vesele na vás z hnedé tváře hned u snídaně cení bělostné zuby. Ano, právě ti jsou na zabytí.

Já osobně zase musím mít něco extra. Jako původně v dětství blond mi zůstaly opalovací vlastnosti, které rozhodně nepatří k těm optimálním, ale peru se s tím. Například se neloupu snadno jako cibule. Dokonce i když se celkem fest spálím, má moje kůže jakousi schopnost proměnit zářivě rudou v opálení.

Pochopitelně že nikdy nejsem hnědý, to bych chtěl moc, ale když jsem šikovný, proměním rudou v hnědorudou, takže se podobám tmavé mědi. A co na tom? Bronz se mi stejně nikdy nelíbil...

A jak jste na tom s opalováním vy?

   
01.07.2007 - Zdraví - autor: Richard Klíčník

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme