Stejně jako si my lidé musíme čas od času stříhat nehty na rukou a nohou, obvykle také musíme pečovat o pedikúru našich chlupatých mazlíčků. Rychlost, s jakou drápky dorůstají, není jen individuální, ale samozřejmě závisí rovněž na povrchu, po kterém se pes pohybuje, a na samotném pohybu. Pes trávící většinu času poleháváním bude potřebovat tuto úpravu častěji, než pes ve venkovním výběhu. Ostatně právě u psů chovaných v bytech bychom měli více na úpravu drápků dbát, neboť jestliže máme třeba parkety, zvířecí drápky na nich mohou nechat nesmazatelné stopy.
Samotný úkon není nijak obtížný, ale může se stát trestem jak pro páníčka, tak pro jeho čtvernohého přítele, jestliže je jeden z nich abnormálně nervózní. Již ve štěněčím věku je třeba brát psa na klín nebo si ho v případě bernardýna a jemu velikostně i hmotnostně podobných ras posadit na vyvýšené místo a jen tak zkusmo (neboli nanečisto) drápky "stříhat". U zvířat je to podobné jako u lidí, největší strach mají z nepoznaného. Bude-li tedy pes uvyklý na manipulaci s ním, nebude se projevovat nervózně, bát se, klepat se, skučet a kňučet, popřípadě snažit se náznakově rafnout a utéci. Samozřejmě to platí i pro páníčka, měl by k úkonu přistupovat klidně a rozhodně a především opatrně.
Napoprvé se raději poraďte s odborníkem (veterinářem, majitelem chovné stanice apod.) a nechte si vše důkladně předvést. Nezapomeňte, že rozhodující je i kvalitní nástroj, proto se nespokojujte například s kleštěmi, ale investujte trochu peněz do speciálních kleštiček, které opravdu stříhají. Pozor - rozdrcení drápku tupými nebo nevhodnými nástroji je poměrně bolestivé. Lůžko drápku při poranění silně krvácí. Nezapomínejte rovněž na kontrolu paspárků.
Reklama