Léto se blíží a s ním i série skandálních odhalení! Tlusté svetry půjdou dolů a hurá do nejrůznějších typů a tvarů módních miniplaveček. Pro ty méně šťastné z nás nastává období diet a mučení bledých těl při vysilujících sportovních aktivitách.

 

Při záplavě poměrně chutných a někdy i zdravých nízkokalorických výrobků, které poskytuje současný potravinářský průmysl, nemusí být dnešní diety zas až tak strašné. A pohybovou aktivitu si lze vzhledem k obrovské nabídce sportovních odvětví vybrat v podstatě na tělo tak, aby nás bavila. Jedno se však asi bohužel nikdy nezmění, a tím je plíživý pocit hladu, jenž naprosto zákeřně pronásleduje všechny štíhlosti chtivé osoby. Hlad, který vás bude obcházet, jakmile se večer sesunete blaženě k televizi. Škrundání a kručení ozývající se z vašich útrob ani ne hodinu po dietním obědě. Jak tedy oklamat tohoto vlezlého nepřítele?

 

Uhasíme vzplanutí hladu tekutinami?

Některé z nás se řídí heslem: „Hlad je převlečená žízeň“. A skutečně se nám občas i podaří pocit hladu na nějakou dobu zahnat. Každopádně žádné bojovnici s nadbytečnými kilogramy větší příjem tekutin neuškodí, ba právě naopak. Nicméně pravda o hladu bude asi někde jinde, jak v některých svých publikacích uvádí i známý český odborník na výživu RNDr. Petr Fořt, CSc., hlad je prý především převlečená hypoglykémie! 

 

Co je to hypoglykémie?

Velký lékařský slovník praví, že: „Hypoglykémie je nízká koncentrace krevního cukru (glukózy) v krvi.“ Když pomineme patologické příčiny způsobené onemocněním slinivky, dále též nadměrnou fyzickou činností při nízkém příjmu potravy či přímo hladověním, je nejčastějším typem tohoto stavu hypoglykémie, zaviněná konzumací jídel bohatých na jednoduché cukry (bílé pečivo, sladkosti, sladké limonády, ale i většina prodávaných müsli směsí a nejrůznějších tzv. snídaňových cereálií s vysokým obsahem cukru). Co se tedy v organismu vlastně děje?

Po sladkém jídle rychle stoupne hladina glukózy v krvi, to má za následek masivní vyplavení inzulinu a rychlé vstřebání cukru do tkání. Hormon inzulin se ale rozkládá o něco déle, a tak ještě nějakou dobu přetrvává efekt, který má za následek snižování hladiny krevního cukru až k dolní hranici normálu. A jak to vypadá v praxi? Ke svačině si dáte šálek kávy a malý koláček (hladina glukózy prudce stoupá), na moment je vám blaženě, ale za chvíli jdete vykonat revizi lednice (hladina glukózy prudce klesá), neboť máte hlad jako vlk. Pokud se ke glukózovým tanečkům přidá ještě zmenšující se objem zpracovávané potravy v žaludku, je s vámi amen.

Kruh se bude pomalu ale jistě uzavírat tehdy, konzumujete-li stravu bohatou na rafinované cukry často. Slinivka se pomalu stává na cukr přecitlivělá a začíná produkovat více inzulinu, než je potřeba k zachování normální hladiny krevního cukru. Smutným výsledkem bývá jeho stále snížená hladina. A kolotoč se roztáčí na novo…

 

A tuk tomu dá korunu

V případě že jste v malé svačince slupli nejen větší množství cukru, ale i tuku, situace se komplikuje. Tuk totiž nemá pražádné syticí vlastnosti a mnoha odborníky na výživu je označován za návykový. A jak známo, obsahuje ze všech základních složek stravy nejvíce energie v nejmenším objemu.

 

Jak vyzrát na pocit hladu?

Základní pravidlo je naprosto jednoduché, nekonzumujte jednorázově potraviny a nápoje obsahujících větší množství cukru a potraviny s vysokým glykemickým indexem (podrobnější seznam najdete např. ZDE). Dietní svačiny typu „rádobymüslityčka“ (složení: 5 ovesných vloček, 5 rozinek, sladké obilné kuličky neurčitého původu - vše slepené čímsi sladkým, a to celé pečlivě ukryté v čokoládě) možná na chvilku potěší vaše chuťové pohárky, ale rozhodně vás nezasytí. Dalo by se dokonce říci, že právě naopak. Určitým řešením, pokud se podobných zdravě se tvářících pochutin nechcete vzdát, je „naředit“ laskominu potravinou s velmi nízkým glykemickým indexem a s větším obsahem vlákniny (např. jablkem, grapefruitem, mrkví apod.). Vláknina v nich obsažená nejenže přispívá k delší dobu trvajícímu pocitu sytosti žaludku, ale i napomáhá pozvolnějšímu a menšímu vzestupu glykémie, a tím i ke zmenšení inzulinové sekrece. Jednoduše řečeno, pocit hladu se ozve později.

 

Máte, milé čtenářky, podobnou zkušenost, nebo se vaše tělo chová ještě zákeřněji?
Archivní článek

Reklama