Vysoce módní pes z dob rozkvětu rakousko-uherské monarchie se objevoval na obrazech již v 15. století. Stavbou těla nezapře příbuznost s dogovitými psy a ve výrazu obličeje jako by se doposud skrývala tajemnost čínské vlasti. Hlasovými projevy, obsahujícími kromě štěkání, notnou dávku funění, chrochtání, krkání a frkání, se mops neodlišuje od ostatních plemen se zkrácenými mordami, např. francouzského buldočka. Zakulacené až vypouklým dojmem působící oči s výrazným leskem jakoby demonstrovaly nesmírnou oddanost tohoto malého, robustního psího šlechtice. Správné tělesné rozměry se shodují s proporcemi krychle, tzn. že délka a výška jsou téměř stejné, propůjčují psu neohrabaný až zavalitý vzhled a tvar. Avšak již na první dotek poznáme, že pod ním se skrývá kompaktní a pevné svaly.
Nejlépe se mops cítí, když je celá jeho člověčí a psí smečka pohromadě. Společnost vůbec tento klidný psík s oblibou vyhledává, přičemž mezi psy upřednostňuje příslušníky vlastního plemene. Ze zkušeností mnohých chovatelů vyplývá doporučení pro chov více mopsů pohromadě, jeden se prý trápí steskem a bývá smutný.
Uspěchaní a nervózní lidé by se měli podle mopsího návodu učit odpočívat. Vidíme-li jej, s jakou majestátností a grácií leží na křesle nebo pohovce, ihned je nám jasné, že jsme narazili na mistra ve svém oboru. Přitom povahově patří mezi velmi vnímavé až vysoce citlivé psy. Ideální je pro něj velká rodina s přátelskými členy, která spolu udržuje čilé kontakty a časté návštěvy. Hromadná setkání chovatelů mopsů uvádějí tyto psíky na vrchol blaženosti. Pohromou je pro ně naopak náladový člověk či samotář.
Reklama