Myslím, že jsem to četla někde tady na netu v reakcích, jak se nějaký čtenář rozčiloval, že ženy na mužích zajímají jen jejich peníze a to, jak je utratit. Musím říct, že mě to dost naštvalo. Nejen proto, že je to blbost, která nemá žádný rozumný podklad, ale taky proto, že moje zkušenost ze života je dost jiná. A co tak mluvím s mými kamarádkami, nejsem zdaleka zvláštní případ.
Když jsme se seznámili s mým mužem, pracoval jako číšník. Krátce po svatbě, kdy jsme byli zadlužení u rodičů, protože jsme se zařizovali, odešel z práce, protože se tam pohádal. Pak byl doma a říkal, že nemůže najít jiné místo. Zatímco já jsem každé ráno vstávala do práce a ještě jsem si brala domů šití na přivydělání, abychom nějak přežili, on byl doma a díval se na televizi. Měla jsem co dělat, abychom vyšli s penězi, celý den jsem nejedla, abych ušetřila, ale on se rozčiloval, že není k večeři maso. Doma přitom nic neudělal, jen spal a nebo se díval na tu bednu. Pak začal ještě pít a v opilosti se choval hrubě. Obviňoval mě, že si jen stěžuju, že máme málo peněz, a že ho ponižuju.
Podotýkám, že jsem o naší finanční situaci doma nikdy mluvit nezačínala, protože jsem se ho nechtěla dotknout. Takhle to trvalo dlouhé měsíce, během kterých dostal x nabídek na práci, ale vždycky si vymyslel něco, proč to nejde. Že by třeba musel dojíždět na druhý konec města nebo že by musel občas i vařit (má na to výuční list). Když mě jednou shodil ze schodů a zlomil mi ruku, řekla jsem si DOST a odešla jsem. Prosil, sliboval, že se změní. Ale já už mu nevěřím. Podala jsem žádost o rozvod. Kromě jiného jsem zjistila, že se pokoušel půjčit si peníze i od mé sestry a své babičky. Naštěstí mu nevyhověli.
Je to už za mnou a doufám, že mě ještě čeká něco hezkého. Chtěla bych zažít opravdovou lásku, poznat muže, který by byl hodný a zodpovědný. Ne proto, abych se mu pověsila na krk a utrácela jeho peníze, ale proto, abych ještě uvěřila, že skuteční muži nevymřeli…

Babeta
Reklama