Reklama
Možná je to jen můj soukromý, nic neprokazující poznatek, ale muži mají rádi ptáky. Můj tatínek nejvíc na celém světě miloval svého kanárka, kterému, když pošel, vyráběl hrobeček s náhrobečkem tři týdny a plakal ještě déle. Kamarád byl zamilovaný do andulky a rozešel se kvůli ní se třemi dívkami (jedné vadil andulčin řev, druhé hovínka v posteli, třetí andulce omylem nalila teplou vodu). Soused se od ženy odstěhoval na chalupu se svým papouškem, protože papoušek tam je radši. Známý přizabil jiného známého, jemuž svěřil během dovolené do péče svého loskutáka. – Ten přizabitý známý měl hada, který se v noci nějak dostal do loskutákovy klece a přizabitý známý ho tam ráno našel, protože díky loskutákovi had zdvojnásobil objem, takže už nemohl ven.
Za nejdojemnější však považuji příběh pana Kamila, starého mládence, který sdílel řadu let společnou domácnost s kavkou, jež dokonce mluvila a chlubila se, jak je krááásná. Jednou se s ní vydal na dovolenou. Do Amsterdamu, který toužil poznat už od dětství, protože tam měl nějaké předky či co. Ze svého příjmu invalidního důchodce našetřil osm tisíc, složil je v cestovce a vyjel. Kavka dlela v papundeklové krabici propíchané k dýchání. Celou cestu však panu Kamilovi seděla na rameni a průvodce s ní dokonce laškoval. Do přepravky musela až u hranice. Orgány braly celní povinnosti ležérně: „Máte něco? Nemáte? Jste samí Češi? Šťastnou cestu!“ „Krááásná! Krááásná!“, ozvalo se však vzápětí. Celníci zpozorněli: „Vy si vezete ptáka!“, konstatovali výhružně. „Máte na něho veterinární doklady?“ Neměl! Netušil. Marně vysvětloval, že jiní ptáci lítají přes hranice jak chtějí a taky bez potvrzení. „Tak ať si tam doletí. Buď ptáka pustíte nebo litujeme…“ S krabicí pod paží pan Kamil vystoupil a vzal zpátečku. Cestovka mu vrátila osm stovek.