V současnosti se pořádají celé "kadeřnické" semináře o střizích  pudlů. Pravověrní majitelé těchto milých, skotačivých a veselých stvoření s uličnickou jiskrou v oku břichu povětšinou navštěvují salony psí krásy, kde se jim o sestřih jejich miláčka postará skutečný odborník. Nejznámější a zároveň opice laickou veřejností nejlegračněji vyhodnocený střih představuje klasický lví střih, který malého čtveráka promění na důstojného lva salónů. Tato úprava pudlů, ač již nyní působí jakkoli směšně a vzdáleně od psí podoby, má svůj základ v minulosti, kde měla zabezpečit především ochranu psa. Předek těla s hustou a dlouhou srstí sloužil pro lovecky vedená zvířata jako určitý ochranný štít před útoky např. vyder a omezoval poranění na minimum. Zadní vystříhání či vyholená polovina těla dávala psům potřebnou mrštnost a umožňovala obratné manévrování.
Ostatní střihy se nesou poněkud ve střídmějším a v ne tolik provokativním duchu, bývají však často doplněny o různé copánky, prostřihy, uzlíky, pentličky... Kudrnatý a hustý kožíšek malé psí modelky vyžaduje denní svědomitou péči a častou úpravu, srst neustále dorůstá, ale její výhodou je, že nelíná. Čtyři velikosti pudlů od největšího královského s výškou 45 cm po nejmenšího tzv. toye s maximální výškou 28 cm dávají chovatelům dostatečný výběr.
I když se traduje, že pudlíci se hodí nanejvýš pro navoněné slečinky, jejich skotačivá a rošťácky milá povaha je předurčuje i jako výborné společníky pro osamělé a staré lidi. Jejich až někdy přílišná dotěrnost v tomto případě je spíše přínosem. Pro jejich bavičské umění kosmonautů klaunů a komediantů bývají často cvičeni k různým varietním a cirkusovým představením, které jim vskutku působí stejné potěšení jako přítomným dětem.
Reklama