Naše pepřovoslaná fenka malého knírače trpěla takřka vždy po hárání ucpáváním kanálků konečníkových váčků. Navenek se to projevovalo intenzivním vykusováním srsti v oblasti ocásku, respektive toho, co z něj po kupírování v štěněčím věku zbylo. Někdy jsme ji dokonce přistihli, jak zoufale "sáňkuje" (klouže se po zadku těsně přilepeném k zemi) po trávníku nebo hrubém koberci. Protože při kousání do srsti měla stejně pokrčený nos a zuby používala na způsob holícího strojku, jako by si vykusovala blechy či jiné vnější parazity, zkusili jsme potíže nejprve zahnat důkladnou koupelí v odblešovacím šampónu nebo postříkáním sprejem proti parazitům. Br> Potíže však navzdory naší péči pokračovaly a zjevně sílily, neboť vbrzku měla fenečka kolem ocásku holé místo. Vydali jsme se tedy pro odbornou pomoc ke zvěrolékaři, který nám tak odhalil příčinu a předvedl rychlou, poměrně snadnou, zato účinnou pomoc. Důvodem nepříjemností byly ucpané konečníkové váčky. Naštěstí jsme pomoc vyhledali včas, takže se fenečka nemusela protrpět intenzivní bolestí při zanícení ucpaných žlázek. Napříště jsme již potíže odstraňovali sami doma.
Konečníkové váčky se nacházejí po obou stranách řitního otvoru a ústí u jeho okraje. Na tato místa tedy přiložíme prsty a mírným tlakem ze stran vymačkáváme obsah žláz až do vyprázdnění. Úkon je lépe provádět ve dvou, přičemž jeden drží a fixuje psa. Druhý v gumových rukavicích jednou dlaní zdvihne a přidrží psovi ocas, zatímco druhou dlaní s velkým kusem vaty prostředníkem a palcem tiskne okolí řitního otvoru a vytlačuje nelibě páchnoucí obsah ucpaných kanálků. Psovi se téměř okamžitě viditelně uleví.
Reklama