Posledních několik měsíců se život mojí kamarádky Marty proměnil v sérii katastrof. V únoru ji vyhodili z práce, přesně v době, kdy měla perfektně naplánováno, jak bude splácet půjčku, kterou si vzala na byt. Odstupné sice na nějakou dobu stačilo na život, ale ona se dostala do podivného útlumu a nebyla schopná si najít místo. Pak šla na sociálku a dostala podporu.
Mezitím jí její přítel, se kterým chodila a podle všeho i plánovala budoucnost, řekl, že by se měli na nějaký čas rozejít, protože on si potřebuje něco rozmyslet. Marta se z toho zhroutila. Dostala se do pocitu, že je nejneschopnější a nehnusnější osoba na světě a že ji nikdy nikdo nezaměstná a žádný chlap už s ní nebude chodit.
Protože nemohla platit půjčku, začala svůj byt pronajímat a nastěhovala se do podkrovního pokoje u rodičů v domě. Tam se ale vystavila věčným kritikám své matky, která si o své dceři už tak dávno myslí, že je k ničemu. Takže je teď ještě víc na dně, myslím, že i pije.
Snažila jsem se jí nějak pomoci, je to přece moje kamarádka, dohodila jsem jí nějaká pracovní místa, ale žádný z pohovorů nedopadl. Cítím se provinile, že mám normální práci a přítele, když ona je v takovém svrabu. Chtěla bych jí nějak pomoct, ale nevím jak. Nemůžu se ale dál dívat, jak se ničí. Co se dá v takové situaci dělat? Co jí mám poradit? Napadá vás něco? Já už fakticky nevím :-(

Dominika
Reklama