Jsme spolu už patnáct let. Můj muž začínal jako průmyslovák-stavař, a než začal podnikat, bylo naše manželství v naprostém pořádku. Na počátku podnikání – otevřel si stavební firmu – jsem bohužel nezachytila varovné signály a teď už je asi na všechno pozdě.
Hned po otevření firmy manžel striktně rozdělil naše dosud společné konto a začal si hospodařit s penězi sám. Na mém kontě bylo jen minimální kapesné, které mi přiděloval, dokud jsem byla s dětmi na mateřské, nyní je tam moje výplata. Pracuju jako učitelka v mateřské škole, z čehož je jasné, že můj plat není příliš velký. Ze svého platu „táhnu“ celý rodinný rozpočet. Když je potřeba něco, na co už nezbývají moje peníze, manžel se hrozně kroutí, vymlouvá a nakonec dá s takovými řečmi, že si raději pro děti na boty nebo na výbavu do školy půjčuji peníze od svých rodičů, které se pak snažím zoufale splácet. Maminka se diví, že nemáme peníze, když manželova firma slušně prosperuje, a já nemám odvahu jí říct, jak to u nás chodí.
Nedávno situace dostoupila skutečného vrcholu – manžel si mě povolal „na kobereček“. Předložil mi, jaké výdaje s námi (svou ženou a svými dvěma dětmi) za poslední dva měsíce měl. Řekl, že takhle už by to dál nešlo, že strašně utrácíme, (podotýkám, že se jednalo o částku 580 korun za dva měsíce z jeho rozpočtu!) a že nám utáhne opasky, protože na nás strašně doplácí. Když jsem se bránila, že ho vlastně ze svého platu živím, že on jenom platí nájem v našem bytě a kupuje benzín do auta, kterým sama nesmím jezdit, řekl, že snad PROBOHA toho doma tolik nesní a ať jsme rádi, že bydlíme zadarmo!
Mám pocit, že žiju s úplně cizím člověkem, že jsme jen trpěnými chudáky v jeho jinak tak skvělém životě. Nemohu říct, že manžel peníze rozfofruje za hlouposti, nechodí do hospod ani zbytečně neutrácí, prostě na penězích z nepochopitelných důvodů „sedí“.Vůbec nevím, co mám dělat. Poradí mi někdo?

Marcela
Reklama