Kdo by nezatoužil chovat doma opičku. Ale většina opic není pro chov v domácnostech vhodná. Jednak mají velké nároky prostorové a stravovací, jako vysoce společenská zvířata vyžadují i nemálo času svého chovatele. Volně puštěná opice přemění byt v krátké době na hromadu sutin a vzhledem k jejím pachovým značkám také v nevábně vonící. Nemalý problém v sobě skrývá i velká opičí náchylnost k lidským nemocem. Proto milovníci opic upřednostňují poloopice.
Světlou výjimkou mezi primáty by se však mohla stát noční opice ze Střední a Jižní Ameriky - mirikina. Ovšem i tak je třeba zdůraznit, že její chov je dosti náročný, a proto není vhodná třeba pro začínající chovatele. Mirikina je šedohnědý, hebký noční skřítek, jehož tělo měří 30 - 36 cm (samotný ocas dosahuje až půlmetrové délky) a váží 0,8 - 1,1 kg. Její terárium by mělo stát na klidném místě bez průvanu a pokud se z opičky chceme těšit ve dne, tak zajistíme zatemnění s červeným osvětlením (převrácený režim dne, tedy v noci jí budeme svítit). Terárium bohatě vyvětvíme všemi směry, z větví odstraníme kůru, abychom je mohli dobře umývat (mirikina si také označuje své území pachovými značkami). Do některého z horních rohů umístíme budku, abychom zajistili zvířátku potřebné bezpečí a klid na odpočinek. Mirikina výborně vidí, o čemž svědčí nejen její obrovské oči, ale také fakt, že dokáže bez problémů a brilantně ve tmě chytit letící hmyz. Její hlasové projevy zahrnují celou škálu poněkud strašidelně znějících zvuků (až 50 různých), dokáže výborně imitovat různé hlasy, např. psa. Skladba jejího jídelníčku je velmi pestrá - od různých sladkých plodů, přes zeleninu, listí, hmyz, měkkýše až po vejce a malé obratlovce. Je třeba vše podávat vyváženě a neupřednostňovat jen nějaké složky. Můžeme si také vypomoci rozličnými druhy sladkých kaší, do kterých vmícháme např. moučné červy. Ani zde nesmíme zapomínat na vitamínové a minerální přípravky. Ale o jejich správném dávkování, zrovna tak jako o případném očkování se poradíme s veterinářem.

Nataša Velenská
Reklama