Pokud jste milovníky hlodavců, ale nevyhovuje vám jejich malá životnost, pořiďte si dlouhověkého dikobraza. Většina menších druhů hlodavců obvykle žije jeden až tři roky, u větších se průměr protáhne až na zhruba 10 let, v lidské péči mohou samozřejmě dosáhnout vyššího věku. Rekord však drží sumaterský dikobraz krátkoocasý (Hystrix brachyura), který uhynul 12. 1. 1965 v Národní zoologické zahradě ve Washingtonu ve věku 27 let a 3 měsíců. Běžně vám dikobrazi budou dělat společníky klidně 20 let. Dokonce kvůli vám ochotně změní svůj noční styl života za denní. Ovšem jen pod podmínkou, že budou mít dostatek potravy a hlavně pocit bezpečí.
I když si mnohdy jejich způsoby nezadají se společenským chováním psů, např. berou si pamlsky z ruky, následují vás a trousí (ostatně jako v přírodě) vždy na určité místo, přesto je třeba vyrovnat se s jejich potřebou hlodat a s jejich svérázným parfémem. Doporučuji je chovat ve venkovním kotci, vypískovaném pro snazší úklid a do poměrně značné hloubky vybetonovaném (hrabou si nory), a nenechat je volně pobíhat po bytě bez dozoru. Při jakékoliv manipulaci s dikobrazy mějme vždy na paměti, že cítí-li se ohroženi, dokáží velmi účinně používat bodliny. V rozčilení, v nebezpečí a ohrožení tento ostnatý hlodavec třese bodlinami, zježí hřívu a pohybuje ocasem ze strany na stranu. Jejich ostny, z nichž nejdelší měří až 40 cm, způsobují značně bolestivé a dosti krvácející rány.
Se svou hmotností 17 - 27 kg a délkou těla až 90 cm spořádají dikobrazi značné množství zeleniny, různých plodů (sladké ovoce i kompotované, ořechy...), zrní, tvrdého pečiva, listí a větví k ohryzu. Ač jsou to svým založením samotářská zvířata, která žijí v párech jen v období rozmnožování, při dostatečně velkém výběhu (10 x 10 m) jich lze chovat celou skupinku. Co se týče rodinného života, velmi ochotně se rozmnožují. Samice rodí po 60 - 70 dnech březosti dvě až čtyři mláďata, která ihned po narození vidí a jsou porostlá krátkými, měkkými a přiléhavými ostny.

Nataša Velenská
Reklama