Reklama
Veverky patří všeobecně k veselým a milým, lehce ochočitelným společníkům. Ani burunduk páskovaný (Eutamias sibiricus) není výjimkou. Pokud bereme jeho chov vážně, je třeba mu zajistit podmínky i pro zimní odpočinek. Tento pruhovaný tvoreček se však během svého zimního spánku budí a doplňuje zásoby tuku. V přírodě si na zimování připraví až 4 kg zásob. Zrní, ořechy, chléb či pečivo obměňujeme jednou za 2 - 3 týdny při kontrole, ale snažíme se přitom zvíře nerušit. Na napití mu postačí jablko či mrkev vcelku, nakrájené se rychleji kazí. Tělesná teplota spícího živočicha je snížena (8 - 10, ale také jen 2,8 °C) a rovněž tak i všechny životní funkce jsou utlumeny (např. 3 - 4 vdechy a výdechy za minutu, někdy jen jeden vdech a výdech za 2 - 4 minuty). Ve chvíli probuzení, byť jen na nakrmení, teplota burunduka rychle vystoupá na letních 37 - 38 °C.
Jak tedy zvíře nejlépe na zimování připravit? Za prvé vhodným a vydatným krmením, aby si mohlo vytvořit dostatečné tukové zásoby (v přírodě činí podkožní tuk 10 - 12 % celkové hmotnosti), za druhé postupným snižováním teploty např. přemístěním do chladnější místnosti a za třetí - vhodnou zateplenou norou či budkou vystlanou senem či slámou. Burunduk chystající se na zimní spánek změní své chování z věčného pobíhání na letargické (pospává, pomalu reaguje na podněty, málo aktivuje...).
Od konce října ho tedy můžeme přemístit v zateplené zimovací budce do chladných prostor (1 – 6 °C), krátkodobý pokles pod nulovou hodnotu nevadí. Z venkovních voliér zvířata nikam nepřenášíme, pouze opravdu dbáme na dostatečné zateplení nor a budek a poskytneme jim dostatek materiálu (seno, vlna, bavlněné hadry...) na jejich vystlání. Máme-li pochybnosti o dobrém zdravotním a výživném stavu kteréhokoliv jedince, zimování raději odložíme. Spící burunduk je stočen do klubíčka a ocas má otočen kolem těla. Uhynulá veverka leží natažená.

Nataša Velenská