Představte si následující situaci: Váš známý, třeba i potenciální přítel, vás pozve na večeři a vy jako správná dáma pozvání přijmete. Když vidíte, jak si objednává předkrm, příkrm, zákrm a aperitiv, neváháte se přidat a v duchu si říkáte, jak ten večer pěkně začíná. A jaký je to fajnšmekr, hmm, objednává italské víno… Sedíte, konzumujete, příjemně se bavíte až do chvíle, když přijde číšník se slovy (pokládanými v této chvíli spíše jen za zbytečnou frázi): „Dohromady, nebo zvlášť?“. Ale vás čeká překvapení nebo spíš šok. V tu ránu totiž váš společník rychle vypálí: „Zvlášť.“ A vy jen nestačíte zírat. Toho člověka, že jste málem pozvala domů? S tím vy ztrácíte čas? Zklamání, nechuť, konec snění… Dokonce jsem slyšela i o chlápkovi, mimochodem velmi pohledném a příjemném, který se v tento okamžik pravdy obrátil k mé kamarádce, jíž POZVAL na lukulský oběd, a řekl: „Víš, já teď momentálně jaksi nemám peníze, mohla bys to dneska zatáhnout ty?“
Ve společenském chování existují jistá pravidla. A stejně, jako je mužům s velkým M zapovězeno plivat na chodník nebo mluvit obhrouble ve společnosti dámy, nepatří se ani zvát někoho do restaurace a nemít přitom v kapse ani vindru. Možná si tak někteří lidé představují emancipaci, ale rovnoprávnost nespočívá v tom, že se budu chovat jako parazit. Rovnoprávnost vypadá tak, že klidně můžu být v situaci, že nemám zrovna finanční hotovost (a to bez ohledu na to, zda jsem žena, či muž), ale v tom případě nikoho nikam nezvu.

Jak je to vlastně s tím ohroženým živočišným druhem zvaným „gentleman“? Setkaly jste se taky s nějakou podobnou nehorázností ze strany vašeho protějšku? Myslíte si, že lidé u nás dovedou ctít zásady společenského chování? Napište.
Reklama