Odmalička mám o sebe strach. A tak když jiné děti skákali do neznámé vody a spolužačky v pubertálních letech sedaly cizím klukům na jejich vyšperkované „fichtly“ já jsem o svoji bezpečnost dbala jako nikdo jiný.A dbám dodnes. Nedělám nic co by mi mohlo způsobit zranění.


Nedávno mi zavolali přátelé, jestli s nimi neposedím na zahrádce u vínka a já řekla ano. Seděli jsem až do večera, než začali štípat komáři. Jeden z komárů mě štípl do kotníku, čímž mi způsobil nehorázné svědění. Řešila jsem to – jak jinak – usilovným podrbem v místě štípnutí. A co se nestalo? Ten mrcha komár byl něčím nemocen a můj malinkatý, něžný kotníček přes noc nabral rozměru tenisového míče, přičemž zrudnul, jako by se styděl. Dobelhala jsem se do práce v teniskách, protože do jiných bot se noha nevešla. Původně jsem neplánovala jít k doktorce, ale kolegové mě přesvědčovali jeden po druhém, že bych jít měla a když ten poslední z nich přidal historku o pánovi, kterému kvůli takovému kousnutí museli amputovat nohu, dala jsem se do běhu směrem k bývalému OÚNZu. Když jsem před OÚNZem vyběhla z tramvaje, zakopla jsem, zavrávorala a padla do vozovky. Naštěstí nic nejelo, ale odřela jsem si koleno a zašpinila si své světlé hadříky, vypadala jsem , jako když jsem vylezla z popelnice . Postavila jsem se na nohy a stylem krok–sun, krouživý pohyb trupem se sunula k cíli. Procházejíc vchodovými dvěřmi spatřila jsem svou školní lásku Václava. Neviděli jsme se snad sto let. Tolik jsem ho milovala. Chtěla jsem mu ukázat, jak špatně udělal, že si nevybral mně ale Honáskovou. Ne. Nemůže mě takhle vidět. Udělala jsem krok dozadu. „Aha, tady jsou schody“, uvědomila jsem si v letu vzduchem a při dopadu si narazila ten bolavý kotník. Václav řekl : „Ty vypadáš, vůbec jsi se nezměnila“ a dovezl mně na vozíku k lékařce.


Z toho plyne poučení, že se vám může stát kdekoliv cokoliv bez ohledu na to, jak moc se nebezpečným situacím vyhýbáte. A že Repelent je v dnešní době asi životně důležitá věc.
Reklama