
Stáli jsme jako opaření a mě přepadaly rozpaky, jestli si opravdu jedno tohle chrochtadlo chci odvést. Paní byla strašně užvaněná osoba a vychvalovala všechny jako zboží na krámě. Můj syn byl ale u vytržení. Běhal všude za mopsíma prskoletama a kdyby mohl, válel by se s nimi po zemi, jen aby se celá ta horda na něho vrhla. Zapuzovala jsem rozpaky a najednou šok! V kuchyni byl papoušek, který mluvil tak, že byste nevěřili!! Moje dítě úžasem otevřelo pusu a civělo. Hodná žena začala vykládat, jestli nechceme i toho papouška, je jen za už ani nevím kolik tisíc, protože má raději jejího muže než ji. To už jsem měla toho zvířecího krámu tak akorát dost. Když Adam viděl že se pakuju, sebral jedno štěně do náručí, jako že teda jdeme. Rychlostí blesku jsem zaplatila za psa, kterého jsem si ani neprohlídla, a s nohou na plynu rychle ujížděla domů. A tak jsme měli psí slečinku Cilku. Cestou strašně kňučela, dvakrát se pozvracela a pak vysílením usnula. Moje dítě taky. A já sama sebe přesvědčovala, že to tak má být. Tímto dnem začaly neuvěřitelné příhody, které nás často vyváděly z nudných všedních dní.
Nový komentář
Komentáře
Ťapina — #3 ja se pridavam take bych nemohla
Ťapina: ale ja kdybych mela dum a nemela alergii, tak psy jen venku
Ťapina: jako že jedni lidé mají dvoje psy? To je fakt divné.
Vím, že spousta lidí má "psy venkovní" na zahradě a "psy vnitřní" v domě, což bývá obvykle nějaký prcek, ale přijde mi to divné. Myslím, že těm venkovním psům je jasné, že jsou o něco ochuzeni, že nemají tolik lidské společnosti jako ten domácí. Takhle bych psy chovat nechtěla. Buďto všichni uvnitř, nebo všichni venku.
Landriel: tak se po něm poptej, třeba je ještě volnej
A paní na něj jistě žárlí dál.
Měli jste vzít i toho papouška, to by teprv byly zážitky.