Zdraví

„Nebojte se porodu,“ vzkazuje Lora současným a budoucím těhulkám.

Přečetla jsem si nedávno uveřejněný článek o porodních trampotách a hlavně diskusi pod ním a musím říct, že mi z toho bylo úzko. Copak porod je pro tolik z vás jen bolest? Já tedy oba své porody vnímala a dosud ve vzpomínkách vnímám úplně jinak.
Syn se narodil před 13 lety těsně po revoluci, takže o nějakých reformách v porodnictví zatím ještě nebyla vůbec řeč. Po úvodních procedurách (klystýr a holení) jsem byla připoutána na „kozu", do ruky mi byla vpravena infuze a byla jsem ponechána o samotě. Nic příjemného, samozřejmě. S jehlou v žíle jsem si netroufla se jakkoliv kroutit, takže o nějakých úlevových polohách jsem si mohla nechat zdát. Rodila jsem po nástřihu, který jsem vůbec necítila, naopak jsem se bláhově domnívala, že k němu vůbec nedošlo (pro ty z vás, které se toho bojí). Všechno zlé bylo rázem zapomenuto ve chvíli, kdy jsem svého maličkého uslyšela a uviděla. To je tak nádherný pocit! Děkovala jsem všem okolo sebe, i když v porovnání s personálem při druhém porodu musím uznat, že se zrovna nepřetrhli. Malého odnesli, ani jsem se ho nemohla dotknout. Zůstala jsem znovu sama na zhasnutém porodním sále, ale ŠŤASTNÁ. Šťastná jako dosud nikdy v životě.
Můj druhý porod před půl rokem byl o dost příjemnější, protože neprobíhal na sále nýbrž na porodnickém pokoji, mohla jsem se volně pohybovat, personál byl skvělý a měla jsem po boku svého manžela. Porodní asistentka se snažila dostat mou holčičku ven bez nástřihu, ale nepodařilo se. Nakonec mě přeci jen „šmikla" a malá byla venku okamžitě. Takže rozhodně nezatracuju nastřihování hráze a nesouhlasím s tvrzením, že jsou to zastaralé, středověké prostředky. U nás by to jinak nešlo. Byla jsem vděčná, že to bez něj vyzkoušeli, ale ještě vděčnější, když se k němu skutečně odhodlali, protože to zkoušení bylo tím nejbolestivějším zážitkem z obou porodů. Chvilky po porodu, kdy jsme zůstali všichni tři ještě na porodnickém pokoji tři hodiny a mohli se seznamovat, byly tím nejkrásnějším, co jsem kdy zažila. I když to teď píšu, mám při těch vzpomínkách v očích slzy dojetí. Opravdu neexistuje pocit, jak popsat tu nádheru, když se narodí dítě. Alespoň já to tak cítím. Mé porody byly krásné a porodní bolesti, které k nim samozřejmě patřily, by nikdy nemohly být asi sebemenším důvodem proti, kdybych se rozhodovala pro další dítě. Naopak. Jelikož už nejsme nejmladší, budeme mít asi jen tyhle dvě dětičky. A po pravdě řečeno, je mi docela líto, že už ten obrovský zázrak zrození nejspíš neprožiju.
Vím, že pokud u někoho došlo ke skutečným komplikacím, může se na to dívat trošku jinak. Se mnou na pokoji byla maminka po klešťovém porodu a přesto ještě v den narození své dcerušky říkala, že do toho půjde znovu. I když se bude modlit, aby se to tentokrát obešlo bez kleští...
Píšu to hlavně pro současné nebo budoucí těhulky, které z nedávné diskuse musely mít přinejlepším noční můry. Nebojte se, zvládnete to. Mít děti za to rozhodně stojí!!!

   
20.01.2003 - Zdraví - autor: Lora

Komentáře:

  1. avatar
    [82] Simba [*]

    Loro, taky jsem rodila před 13 lety, stejné zážitky a pocity, vše špatné zapomenuto, když mi berušku ukázali.

    superkarma: 0 18.11.2003, 19:24:30
  2. avatar
    [43] Lesana [*]

    Eva: Lékař má sice pět let vysoké školy, ale porodnictví tuším jen jeden semestr (?). Porodní asistentka v současné době má tři roky vyššího odborného studia, kde se zaměřuje nejenom na porodnictví jako takové, ale též ošetřovatelskou péči o ženu při porodu, pokud vím, otevírají se už i vysokoškolská studia pro porodní asistentky. Navíc ze skušeností z našeho oddělení vím, že student - medik praxi tráví víceméně tak, že vtrhne na oddělení, během půl hodiny vyšetří svého pacienta a pak odchází na několik hodin do posluchárny o své diagnoze diskutovat s lékaři. Studentka - sestra tráví praxi opravdu péčí o nemocné. O povinné sedmileté praxi lékařů nic nevím, to se týká spíš atestace, nicméně se mnou na sále byla velice mladá lékařka, která zaškolovala ještě mladší :o))) Ale to jenom tak naokraj, že porodní asistentka opravdu nemá jen "pár měsíců školení".

    Spíš jde o to, že asistentka by měla být vyškolena v péči o fyziologicky probíhající porod a měla by zvládat včas rozpoznat komplikace, případně poskytnout první pomoc. Lékař naproti tomu by měl být proškolen v řešení komplikací. A jak už tu bylo řečeno, ve většině porodnic to stejně funguje tak, že se o tebe stará porodní asistentka, a lékař přijde jenom ke komplikacím nebo na druhou dobu porodní (kterou, samozřejmě, porodní asistentka musí taky umět zvládnout).

    superkarma: 0 21.01.2003, 00:46:22
  3. avatar
    [41] Landriel [*]

    Lucylle: Lucy, ono to fakt neboli, dela se to v tu chvili, kdy se hlavicka tlaci ven a kuze kolem dokola je tak napjata a prekrvena, ze to necitis. Fakt, neboj.

    superkarma: 0 20.01.2003, 22:51:36
  4. avatar
    [40] Lucylle [*]

    To nastrizeni zni hrozne Ja se teda porodu docela bojim,i kdyz moje mamka rikala,ze me "vyplivla" raz dva a ani to nestihlo bolet

    superkarma: 0 20.01.2003, 22:19:01
  5. avatar
    [39] koule [*]

    Lori moc pekne si to napsala.

    superkarma: 0 20.01.2003, 21:59:37
  6. avatar
    [38] Landriel [*]

    Já předem věděla, že bude nástřih potřeba, skoro celé těhotenství jsem měla kvasinku a v kurzu nám říkali, že u toho hrozí velké riziko ruptury. Takže jsem na to v porodnici upozornila, klistýr mi nabídli, já s ním souhlasila, sice to bylo hodně nepříjemný, ale spíš jenom udržet to v sobě dost dlouho . S holením - jenom na hrázi - jsem taky vzhledem k nutnosti nástřihu souhlasila a holky, přestože mě nastříhli (a to jsem vůbec necítila), tak se to roztrhlo dál, ale trhalo se to v linii toho nástřihu, takže žádné klikaté cáry, které pak nejdou zašít a nehojí se. Když je k tomu důvod, pak na to přistoupím, vždyť jsou to prkotiny. A to musím říct, že jsem se do mimča nějak nehrnula a otěhotněla jsem více méně neplánovaně - s mužem jsme si řekli, že když to přijde, tak budem rádi, a ono to časem přišlo.
    Co se týče toho epidurálu, může to být fajn, ale uvažte, že je to něco, co se píchá do páteře. A pokud se mícha poruší, taky člověk může skončit ochrnutý - a to by určitě žádná z vás nechtěla. Na konci 1. doby už jsem taky škemrala o epidurál, ta první doba u mě trvala asi 10 hodin, ale manžel s asistentkou se na sebe podívali a bylo jim to jasný. Jak mi dovolili tlačit, všechnu bolest mohl vzít ďas a za hodinu byla malá venku - nejkrásnější princezna na světě. Je to hrozné, říkala jsem si, že už nikdy víc, ale fakt to za to stálo.

    superkarma: 0 20.01.2003, 20:32:42
  7. avatar
    [31] Mánička [*]

    Evo máš trošku přehnané představy o roli lékaře u normálního porodu. Ten tam většinou stejně bývá jenom v samotném závěru. V mém případě k nám chodila občas asistentka, když bylo všechno OK (a při vstupu do místnosti KLEPALA!!), ale okamžitě poznala , že je něco v nepořádku a pak teprve nastoupil lékař... no a později vedoucí oddělení... a v závěru tam stál i pan primář.. s odstupem docela legrace

    superkarma: 0 20.01.2003, 17:07:46
  8. avatar
    [30] Léthé [*]

    Lorinko,uklidnila jsi mě já UŽ se porodu fakt nebojím

    superkarma: 0 20.01.2003, 17:07:00
  9. avatar
    [29] Mánička [*]

    Elostris: kamarádky, který Tě předem straší, jaká to hrůza hrůzoucí Tě čeká, nejsou moc hodný kamarádky

    A Evo ujišťuji Tě, že příroda byla přece jenom chytřejší než doktoři... já osobně jsem se v průběhu 1. doby tak dokonale vyprázdnila, že klystýr už nebyl vůbec nutný.

    A přesto, že u mě nedopadlo všechno úplně jak jsem si představovala (otevřela jsem se na 9 cm, když zjistili, že je tam prcek nějak špatně hlavičkou natočenej a v podstatě se mu zastavuje srdíčko, tak došlo na císaře), ale kdyby mi někdo hodinu po tom zákroku, kdy jsem se probrala z narkózy řekl, že jsem znovu těhotná, tak budu šťastná stejně jako poprvé. Takže se určitě není čeho bát!!!

    superkarma: 0 20.01.2003, 17:04:01
  10. avatar
    [26] pajda [*]

    Eva: myslím, že bych klidně rodila jakkoliv, jen ne s doktorem...za moje potíže totiž mohlo právě rozhodnutí lékaře, který věděl lépe než já, co MUSÍM a co ne. Mnohem raději bych někoho možná s menší kvalifikací, ale schopného poslouchat vlastní rozum a ne se jen slepě držet toho, co si před 50 lety nastudoval ve škole.

    Meryl: V našem domě bydlí chlapec, kterého MATKA strčila do děcáku...a když si ho jeho táta chtěl vzít, musel kvůli tomu k soudu. Ta dotyčná byla za tři dny po porodu zpátky v práci...takže jsou i takové a buď ráda, že je neznáš.

    superkarma: 0 20.01.2003, 16:45:56
  11. avatar
    [16] Zuzča [*]

    Taky jsem přesvědčovala mého , aby šel se mnou k porodu. Jednou. A to bylo, že ne, že by stejně omldel...
    Pak byl ale ukázán drobeček, který nepřišel na svět úplně v nejlepším pořádku (do roka umře řekli doktoři rodičům). Vyprávěla jsem o tom, a můj drahý změnil názor. Už neříká, že správný chlap dítě musí pořádně zapít a žena odrodit.

    superkarma: 0 20.01.2003, 14:00:41
  12. avatar
    [12] bobatko [*]

    Lori, i mi vstoupily slzičky do kukuč. Moc hezké. A zas tak straá nejsi, kecko , takže si dopřejte ještě kupu miminek, musíš být skvělá máma a malá jemoc kásná

    Eli: myslím, že ve FNsP, psala to u článku, jak se Leontýnka narodila

    superkarma: 0 20.01.2003, 11:56:44
  13. avatar
    [8] Elostris [*]

    Já se porodu zas až tak nebojím, i když samozřejmě, když se ptám kamarádek, co už rodily a řekly mi, že to byla čirá hrůza, tak trošku obavy mám. Ráda bych si vybrala právě porodnici, kde ke mně budou mít individuální přístup a mám štěstí, že dnes jsou ty porodnice už trošku jiné. Možná bych i zkusila alternativní porodní způsob.
    Lorinko, chci se zeptat, v které porodnici jsi rodila? Nemáme to k sobě zas tak daleko...

    superkarma: 0 20.01.2003, 09:28:08
  14. avatar
    [7] piškotek [*]

    Přečetla jsem si i článek Týny, a je to tak teď se to hodně mění. Všude. Já jsem se ptala manžela asi 5x zda půjde k porodu. Pokaždé mi odpověděl neurčitě. Pak jsem měla nástup kvůli nemoci v den termínu předpokládaného porodu a on mi řekl "prý " až to příjde ať zavolám. Jenže jsem byla ubrečená, že tam budu týden ležet a nevnímala jsem ho. Syn se narodil potom do 20 hodin. Když jsem mu druhý den volala tak se děsně divil proč jsem ho nezavolala. I když pochybuji, že bych ho v 2.30 ráno probudila. Chci vám tím naznačit oznamte budoucímu otci pokud je nerozhodný jako ten můj, že chcete jasnou odpověď pokud možno měsíc před porodem. Nevím jestli to byl jen můj případ, ale pak jako bych dělala blbiny.
    A hlavně si řekněte v porodnici co chcete. Myslela jsem si, že vodní masáž dostanu automaticky. To jsem byla na omylu.
    Všem budoucím mamkám přeju zdravé děti není nic lepšího. A nemít obavy.

    superkarma: 0 20.01.2003, 09:16:15
  15. avatar
    [4] Lotka [*]

    Mám taky stejné zážitky, jako Lora i Týna, s tím rozdílem, že jsem předtím rodila ještě jednou za totáče a to se tedy vůbec nedá srovnat. I když jsem si při tom úplně prvním prožila svoje, brzy jsem na všechno zapoměla a můžu říct, že každý porod probíhá jinak a že hlavně záleží na tom, jak je maminka na něj připravená a jak všechny ty bolesti bere. Pokud všechno vnímá už od začátku z hrůzou, je to horší. Je fajn navštěvovat kurzy cvičení pro těhotné, kde vás na všechno připraví.

    superkarma: 0 20.01.2003, 06:35:52
  16. avatar
    [3] Libča [*]

    Lora moc hezky napsane, no snad se taky doziji toho ze takhle budu moci mluvit....... zatim

    superkarma: 0 20.01.2003, 06:29:46
  17. avatar
    [2] kosmokosmo [*]

    superkarma: 0 20.01.2003, 05:49:21
  18. avatar
    [1] Týna [*]

    Loro
    Mám podobné zážitky a už jsem tu o nich psala, takže kdo sem ještě v březnu 2001 nechodil, tak tady to je : http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=2502&id=6 - nejenže jsme s Lorou stejně mladé, máme stejně staré syny, kteří se jmenují Daniel... prostě podobné zážitky...

    superkarma: 0 20.01.2003, 01:35:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme