Reklama
Takže situace byla jasná. Na časy se blýsklo teprve tehdy, když otec dostal práci v zahraničí a musel na rok odjet. Hned jsme se sestrou dovlekly domů toulavou kočku, která žila u popelnic. Byla sice pořád schovaná pod almarou nebo za lednicí, ale už byla naše a maminka si po čase na toto podivné přátelství zvykla a taky si tu „neviditelnou“ Micku oblíbila. Líně plynoucí tok času přerušil až tatínek, který se nám vrátil dřív, než jsme čekaly. A protože jsme z něj všechny měly patřičný respekt, nikdo se ho neodvážil o kočičí přítomnosti informovat.
Maminka na uvítanou upekla husu – tatínkovo oblíbené jídlo. Seděli jsme v pozoru u stolu, maminka vytáhla husu z trouby a vařila knedlíky. Vůně pečeného masa přilákala naší šelmu z úkrytu, potichu se tedy vyhoupla na kuchyňskou linku, kde se jala okusovat pečínku. Tatínek seděl zády k místu činu a neměl nejmenší potuchy, proč sedíme s vytřeštěným zrakem a otevřenými ústy zkoprněle na svých židlích. Maminka od sporáku němě gestikulovala na kočku, ať zmizne a zachrání si holý život, a tatínek vyprávěl. V jeden okamžik se obrátil na maminku a chtěl jí něco říci. Vtom uviděl dílo zkázy. Pekáč, na něm husu a na huse kočku, jak hoduje. Maminka chtěla chránit zvíře, tak se postavila před pekáč. Tatínek chtěl chránit husu a zabít kočku, a tak hodil po mamince mísu s polívkou. My jsme se schovaly pod stůl a tam jsme brečely, že tatínek zabije kočku, maminku a potom i nás. Kočka nelenila a hupla za sporák, kde temně vrčela a prskala. Tatínek vytáhl pohrabáč a útočil na pološílené zvíře. Jak útočil, opařil se vodou z knedlíků, shodil pekáč se zbytkem husy, vylil vypečené sádlo na podlahu a uklouzl. Následkem tohoto marného boje s přírodním živlem měla maminka opařené rameno, tatínek opařenou ruku a zlomenou nohu, kočka plné břicho a my děti doživotní trauma.
Když tatínka odváželi do nemocnice na ošetření, tak si hořce stěžoval saniťákovi: „Já se sem ženu takovou dálku a oni si přitáhnou domů kočku, co mi sežere husu, opaří mi ruku, zlomí nohu… a ještě na mě ta potvora štěká za sporákem!“ Saniťák si určitě myslel, že se tatínek právě vrátil z léčebny pro choromyslné :-)


Vlasta Štěpová