Tým amerických psychiatrů ze Státní univerzity v San Diegu provedl novou studii, která částečně odpovídá na otázku, proč osamělí lidé sahají více než ostatní ke sladkostem a nezdravému životnímu stylu. Expertka Jean M. Twengeová, která celý průzkum vedla, spolu se svými kolegy vyhledala několik lidí, kteří se cítili osaměle a propadali pocitům beznaděje, protože dostali výpověď. Podle Twengenové tito lidé během pozorování inklinovali k nezdravému životu, často hloupě riskovali a místo toho, aby si hledali nové zaměstnání a zabývali se novou budoucností, nezřízeně se bavili. Zkrátka deprese prý téměř ve všech případech spouští vlnu nezodpovědného chování a lidé, kteří se cítí osamělí, často nepřemýšlejí do budoucnosti.
Tyto pocity však mají podle expertů jen lidé, u kterých je pocit osamění pouze psychický. U těch, kteří se obávali fyzické bolesti, nebylo toto chování zaznamenáno.
Co je vlastně příčinou ničivého pocitu, že jsem tu na všechno zůstal úplně sám? „Potřeba někam patřit a mít okolo sebe blízké lidi je základní lidskou potřebou,“ vysvětluje lékařka Twengenová. „Když se cítíme osamělí nebo odstrčení od ostatních, nemá mnoho lidí chuť do života,“ dodala.
Lidé v zajetí deprese dělají zkrátka všechno naopak. Místo toho, aby zašli potrápit tělo do tělocvičny nebo zahájili dlouho plánovanou dietu a šetřili peníze na horší časy, usednou doma na pohovce, jedí zmrzlinu a dívají se na video.
Twengeová a její kolegové provedli několik experimentů, ve kterých zkoumali chování různých skupin lidí, kteří se z nějakého důvodu dostali do depresivní nálady. Studentům, kteří těsně před tím neuspěli u zkoušek, rozdali speciální testy osobnosti. Jejich výsledky byly už předtím naplánované. Studenti měli od testů odejít s pocitem, že jsou k ničemu a že je společnost nepotřebuje. Experiment však prokázal, že když se tito studenti obklopili svými přáteli a lidmi, kteří je mají rádi, byli schopni žít plnohodnotný život a na výsledky testu osobnosti prakticky okamžitě zapomenout.
Další experiment prokázal, že lidé, kteří osamělí být chtěli, mnohem více inklinovali k loteriím, ve kterých bylo možné vyhrát jen málo pěněz, zato pravděpodobnost výhry byla vysoká. V dalším průzkumu testovali odborníci skupinu lidí, která s osamělým životem už dopředu počítala. Tito lidé se chovali velmi nezdravě, jedli nezdravá jídla, četli slaboduché časopisy a o své zdraví se prakticky nezajímali. Jako by ztratili jakoukoliv motivaci svůj život vést po jiných, nových a lepších kolejích.
Podle Twengeové však není nutné, aby se lidé s pocitem osamění a nesounáležitosti chovali odlišně, než ti, kteří zrovna depresí netrpějí. Podle poznatků, které získala na základě experimentů, není mezi skupinami žádný kvalitativní rozdíl. Deprese je stav, který si v sobě člověk buď živí a nebo se ho snaží co nejrychleji zbavit. Proč však deprese vznikají? Na to set experimentů nedokázal odpovědět.
Reklama