Zdraví

Jaké to je, když vy i celá vaše rodina trpíte absolutním orientačním nesmyslem?

Kdyby chtěl někdo charakterizovat mou rodnou rodinu, tedy tu, z které jsem vzešla, asi by jako jeden z nejdůležitějších rysů použil "orientační nesmysl". Skutečně, všechny ty staré a známé vtípky na zkratky, jenž jsou sice delší, ale o to krkolomnější, bez výjimky a do důsledků o mém otci, mých bratrech a o mně platí.
Zpočátku, když jsme byli malí, se stával otec terčem našeho, byť dobrosrdečného posměchu a nevyčerpatelným zdrojem komických historek. Je až s podivem, že jsme všechny tatínkovy cesty a cestičky nekonečnými bludišti lesů, měst a jiných končin ve zdraví přežili a nakonec se ještě ke všemu skutečně dostali k cíli, i když v některých případech až s několikahodinovým zpožděním.
Jenže s přibývajícími roky se začala tato vlastnost projevovat i u mě, a co hůře stále sílí. Chce-li mě můj muž uvést ve společnosti v obzvláště dobrém světle, jen mě nechá ukázat směr, kterým se nachází nějaká pamětihodnost. Vždy je to na opačnou stranu. Jenže, již jsem několikrát zkusila osud obelstít a pustila se na opačnou stranu, než jsem původně plánovala - a zase špatně. Z bludného kruhu "orientačního nesmyslu" není tudíž úniku.
Jednou jsme se synem byli na koncertě, a protože končil brzy a ještě byl s pohoštěním, dohodli jsme se, že se domů vrátíme pěšky. Po dvou hodinách, kdy jsme prakticky už měli být příjemně zachrutí v peřinách, jsme se konečně ocitli na místě, které jsem už bezpečně poznávala. Na synovu otázku, zda se nachází v našem směru, jsem byla nucena přiznat, že se od domova poněkud vzdalujeme…
Ale největší a zatím nepřekonaný příběh jsem zažila na konci branného týdne na gymnáziu. Ráno nás vyvezli autobusem do lesů, rozdělili do tříčlenných mužstev či ženstev a se slepou mapou, buzolou a trochou jídla a vody nás poslali bloudit do brdských lesů. Když jsme v pozdním odpoledni lovily kdesi na silnici autostop a dojely do školy, kde se již rozhodovalo o změně naší známky z chování, neboť se všichni domnívali, že jsme se ulily, vypadali jsme asi tak zbídačeně, že nám nejen odpustili, ale dokonce dali na vysvědčení výbornou!
   
13.08.2002 - Zdraví - autor: Nataša Velenská

Komentáře:

  1. avatar
    [12] Ťapina [*]

    Simba: To já někdy taky, a musím si točit mapu podle toho, kam jedeme.

    superkarma: 0 09.12.2003, 01:02:14
  2. avatar
    [11] Simba [*]

    Dickie: Taky si pletu levou a pravou, rukou ukážu správně, ale zahlásím špatně Manžel je z této vlastnosti nadšený, hlavně když se mne ptá pří jízdě autem "Teď kudy?". Jinak tak špatný orientační smysl nemám.

    superkarma: 0 18.11.2003, 09:21:04
  3. avatar
    [10] Dickie [*]

    Já se dokážu ztratit v lese od momentu, kdy má víc než šest stromů. A navíc si ještě pletu pravou a levou ruku, takže ani navigovat mě není nic jednoduchýho ...

    superkarma: 0 14.08.2002, 15:36:53
  4. avatar
    [3] pajda [*]

    V lese to ještě jde, ale já se neztratím v lese, alebrž v jakékoli budově...a to je hrůza - když zajdu u známých na záchod, netrefím zpátky do pokoje

    superkarma: 0 13.08.2002, 12:51:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme