Reklama
Těhotenství jsem si prožila čtyři a velmi ráda vzpomínám na toto období absolutního klidu, kdy jsem přímo kypěla zdravím, pohodou a sebevědomím. Až na jednu věc: nevím, jaké s tím mají zkušenosti jiné těhulky, ale mně se narůstající bříško proměnilo vždy v neobyčejně silný magnet, který přitahoval nejen všechno jídlo a pití, které jsem konzumovala, ale veškeré nečistoty z širokého a dalekého okolí. Podle něj jsem pochopila nejen teorii gravitace Isaaca Newtona, i když mi to pomyslné jablko nespadlo na hlavu, ale na břicho, ale též, že jakákoliv kulatá věc se promění v nezávislou jednotku s vlastním silným gravitačním magnetismem.
Navenek jsem prostě neustále měla špinavé, flekaté, poskvrněné tričko, šaty a jiný textil, který mé bříško zakrýval. Šla jsem okolo stolu nebo kuchyňské linky, když tu se náhle vymrštila nějaká věc tam položená a přistála na mém břiše. Předměty, neživé věci, jako by náhle obživly, když jsem kráčela okolo a tuto divotvornou moc jim propůjčoval nový rodící se život v mém těle. Obyčejné pohyby a zažité děje, které mi nikdy předtím, ba ani potom nečinily potíže, se najednou stávaly nesmírně složitými a komplikovanými.
Při obyčejném přepírání jemných punčoch, se mi najednou samy vysmekly z rukou a skončily... však víte kde. Když jsem nalévala sirup z lahve nebo polévku na talíři, obvykle alespoň zčásti pronikly až na mé textilie. Někdy jsem si připadala jako otevřená kniha, neboť si kdokoliv s minimálními gastronomickými znalostmi mohl počíst na oděvech halících mé kulaťoučké bříško celé naše denní menu.
A to jsem přibírala pouze od 5 do 8 kg. Nedovedu si představit ty chudáky nastávající maminky, které opravdu rostly "před očima". Nebo se to stávalo jen mně?