Kdysi se říkávalo, že šéf a manželka mají vždycky pravdu. Já bych si dovolila toto tvrzení poněkud poopravit - maminka má vždy pravdu. Tuto schopnost maminek zřejmě získá v určité životní etapě každá žena, nebo alespoň ta, která má děti. Pojednou samy s údivem zjistíte, že tato vlastnost, která vás tak rozčilovala u vlastní matky, se odněkud vynořila a vy najednou vlastníte magickou sílu záporných předpovědí.
Začíná to nenápadně a zdánlivě logicky: venku je zima, fouká vítr a olověné mraky na obloze slibují déšť. Tudíž zcela podle pravidel logiky nabádáte dítko školou povinné, aby si určitě nasadilo čepici, jinak zmokne a nastydne. Jenže... vašemu dítěti se líbí chodit bez pokrývky hlavy, neb je to moderní, a včera taky bylo celý den zataženo a nakonec nespadla na zem ani kapka, takže se čepice "náhodou" zapomene doma. Počasí si ještě chvilku počká, až se človíček dostatečně vzdálí od bezpečí domova a potom spustí představení. Obloha se rozevře a z nebe vylévají všechny konve, hrnce, škopíčky, vědra, ba i vany plné vody, co jich kde jen pobrali. Dítě dorazí domů zmoklé a prochlazené. Kýchá, kašle, smrká, chrchlá, chrastí to v něm a skřípe a vůbec vydává podivné zvuky, takže místo plánovaného výletu se nejede nikam…
Tak obvykle vypadá první signál, že jste povýšila do stavu "vždypravdumajících" matek. A pak už to jde samo jako na běžícím pásu: sundej si tu čepici, nebo ti uletí (dítě pozoruje krajinu u otevřeného vlakového okénka) a čepice skutečně uletí. Jindy zase: hned si to připrav, nebo to ráno zapomeneš doma, a dítě se odpoledne vrací ze školy obtěžkáno poznámkou. A už se to hrne pěkně jedna věc za druhou, a nejhorší na tom je, že i zcela náhodně a jen tak letmo vyslovené poznámečky se mění v menší či větší katastrofy. Nezbývá než si říci: „A je to tady“ a před důležitými událostmi raději být zticha nebo mluvit jen kladně a doufat, že tak přivoláme tu lepší alternativu…
Reklama