Málokdo tuší, že kvůli legraci, za níž je často neprávem považováno chrápání, už byla rozvedená mnohá manželství, psychicky zruinovaní mnozí postižení a v zahraničí byli někteří dokonce za svůj handicap zavražděni svými zcela zdeptanými protějšky.
Spaní dosahující několika decibelů provozuje 25% mužů a 15% žen. Důvodem bývá nejčastěji odchylka v horních cestách dýchacích, podpůrným faktorem pak obezita, prášky na spaní a alkohol požitý před ulehnutím. Noc hrůzy potom většinou donutí partnera chrápajícího promlaskat se až k ránu, případně jít dospat do nejvzdálenější místnosti. Nejvíc k vzteku však bývá, když se na vás vyspalá polovička u snídaně oboří, že si vymýšlíte, protože on (ona) přece vůbec nechrápe.
Pomineme-li veškeré psychické či sociální důsledky chrápání, nelze obejít ten nejdůležitější - zdravotní. Chrápání je totiž nebezpečné. Jedna z jeho forem - spánková apnoe dokonce postiženého přímo ohrožuje na životě. Lidé trpící tímto syndromem mívají častěji srdeční ischemii, mrtvici, demenci či komplikace další. Necháte-li svého partnera jen tak nečině chrápat dál, riskujete, že si některý z těchto stavů přivodí.
Odborníci proto radí vyhledat lékařskou pomoc, která dnes může s chrápáním bojovat vskutku nadějně - vždyť už bylo pro tento účel navrženo více než 300 přístrojů a chirurgických postupů! Možná vás přesvědčí i knížka oregonského otorinolaryngologa D. Lipmana "Odnaučte svého manžela chrápat". Ani on chrápání nepodceňuje a předkládá hororové příklady i kuriozní finty. A také cituje z dopisu jedné nešťastné manželky: "...Zoufale se snažím najít nějaký lék na chrápání svého manžela. Po 27 letech manželství jsem přesvědčena, že neexistuje jiná léčba, než ho zabít, což je v naší zemi protizákonné..."
Reklama