Ba, ba, rozmohlo se to. Vyjdete ven a na rohu se srazíte s udýchaným běžcem, který nehouká varovně na klakson, nekřičí “Pozór!”, protože je zcela pohlcený svým úkolem - drobně utíká či rázně kráčí. V šusťácích si to šustí dokonce dobrovolně, nikoli za trest. Prošedivělí taťkové utíkají před infarktem, mámy vyrážejí za tmy s kamarádkami, aby shodily zadek a tužkovité slečny touží být ještě tužkovitější.
Jogging je pomalý vytrvalostní běh, který posiluje srdce, imunitu a podporuje látkovou výměnu. Nejzajímavější je ale asi fakt, že se při něm vyplavují „hormony radosti, pohody a štěstí”, endorfiny.
Když se s joggingem kdysi začínalo, měli jeho odpůrci připravené varování - prý, kdo bude podobnou zábavu provozovat příliš vážně a často, může běhu propadnout jako droze, pro jeho omamné účinky na nervovou soustavu. Endorfinové blaženství si pak bude chtít dopřávat stále, takže nakonec mu upíše veškerý volný čas a zkrátí si klidně i spánek, ba i milostné hry. Ještě horší dopad prý bude mít jogging na jeho zaměstnatelnost - závislák si bude odskakovat zaběhat i z práce, poněvadž prostě potřebuje svoji “dávku”.
Nevím jak v Americe, ale u nás jsem ještě neslyšela o rozvázání pracovního poměru z důvodu neovladatelné chuti pracovníka obíhat svá kolečka, takže to asi nebude v Čechách tak zlé. Kdo nerad běhá a nelíbí se mu tohle třesení tělem při prudkém pohybu, může si ovšem ke svým endorfinům přijít i jinak, například rychlou dálkovou chůzí. Takové výšlapy potěší úplně stejně a jsou nenápadnější.
Pro obojí však platí pravidlo: dobré boty, dobré rozptylové podmínky, dobrá nálada, pohyb ve zdravém prostředí. Okraje silnic a dusné centrum města si nechejte jen pro případ, že vás život omrzí.
Reklama