Reklama
Stavila jsem se u kamarádky. Byla celá zkormoucená a ukazovala mi jakýsi ženský časopis, kde psali něco ve smyslu, že žena na mateřské by neměla být v teplácích, protože někdo může přijít na návštěvu. Kamarádka na sobě měla vytahané leginy poznamenané Sunarkou a tričko se žlutým flíčkem na rameni. "Asi jsem úplně nemožná," vzlykala. "To je snad normální,“ klidnila jsem ji. "Máš mimino..."
A ona že ne, ať se podívám do toho časopisu, v čem má ženská na mateřské chodit. - No, řvala jsem smíchy. Na obrázcích byly půvabné modelky s načančanými dětičkami a odkazy na "praktické", "příjemně nositelné oděvy", v nichž se maminka i batole budou doma cítit skvěle. Světle béžové kalhoty za dva tisíce, lodičky(!) za tři tisíce, světlá halena něco mezi tím. Komplet pro hošíka za tisícovku bez botiček. Dobíjecí ránu uštědřovala paní ležérně sedící na okraji vany (pravděpodobně "koupající" dítě) v šatičkách, za něž by se nemusela stydět Ivana Trumpová. "Ale to je přece jen šikovná reklama," snažila jsem se rozveselit přítelkyni. "No, jo," argumentovala nešťastně. "Ale vem si, že to někde uvidí třeba Honza (manžel) a uvědomí si, že má doma šmudlu."
Nic nepomáhalo dušování, že já jsem doma se svým miminem taky za "šmudlu" a všechny mé známé na mateřské jsou za "šmudly", protože žádná z nás nenosí doma lodičky ani béžové gatě za dva tácy, ale právě ty vytahané leginy. A že naše mimina jsou načančaná akorát tak na vycházku nebo k doktorovi, ale doma, když lezou po kuchyni, mají hadříky ze sekáče...
Problém vyřešil až Honza. Přelétl onen článek, který mu kamarádka vrazila hned ve dveřích, nezúčastněně ho odložil, z tašky vytáhl krásně zabalený uzený hovězí jazyk a řekl: "Haničko, protože jsi včera Tomáškovi našla první zoubek, měl bych ti koupit šaty. Ale ty jsi krásná v těch, co máš, i bez nich, tak jsem ti koupil, něco co ti moc chutná a nikdy si to nedopřeješ..."