„Máte nádor na mozku.“ Jak může tato krátká věta změnit celý život. Zrychlí se tep, pocit strachu, úzkosti a veliké bezmocnosti, pocitu, který je snad pro všechny nejstrašnější.
Žena, která má dvě zdravé dospělé dcery, manžela, se kterým manželství není to pravé ořechové, nemocnou maminku, která je připoutána k lůžku již 25 let. Majitelka cestovní kanceláře, kde strávila spoustu času tvrdou prací. Po řadě vyšetření lékaři oznamují, že nádor je nezhoubný, ale životu nebezpečný. Následuje těžká operace, oholení hlavy, nesnesitelná pooperační bolest a špatná pohyblivost. Operace se zdařila, nádor je z poloviny pryč. Obrovská úleva, ale zároveň tíseň z pohledu do zrcadla – to přeci nejsem já! Druhá operace – gama nožem. Výsledek bude znám až za rok. Celý jeden rok. Ale nevzdává to. Cvičí, rehabilituje, pracuje a snaží se za každou cenu dostat do normálu a pak zase cvičí, rehabilituje a pracuje – tvrdě. Manželství se změnilo – cítí opět lásku, plnou podporu manžela a dcer, kamarádů a přátel. Všichni jí drží palce. Ale jak se asi cítí ona? To nikdo z nás netuší. Co si asi všechno musela projít a jak se s tím vším musela vypořádat. A byla na to sama. Jen z ní vyzařuje obrovská sílá. Sílá jít dál a snažit se za každou cenu BOJOVAT.
Je pátek odpoledne před konečně očekávaným víkendem a krásné slunečné počasí. Den jako vystřižený. Jedu ke svým rodičům, kteří se mi chystají oznámit nějakou důležitou novinu. Co to asi bude? Mám nádor na mozku - holčičko moje – neplač, budu v pořádku.

Tento příběh je pro moji maminku a všechny, které něco podobného potkalo. Sama obdivuji jejich sílu a bojovnost. Maminka mi dovolila napsat jej s pozdravy a přáním všem brzkého uzdravení a velikého soucítění.

Renata
Reklama