se tu (v USA – pozn. red.) objevil článek na téma "proč jsou Američani tak tlustí". Byla jsem zvědavá, na co zase přišli - osobně si myslím, že tloušťka plyne především z nedostatku pohybu, ale ráda se pobavím u tvrzení, že kila lze shodit tou či onou dietou (kdy ta druhá v pořadí, pokud možno, odporuje té první). Ale dostavil se šok - v článku se na rovinu tvrdilo, že Američani tloustnou, protože vůbec nechodí.
Běžela jsem honem do koupelny okouknout, jestli se na mě už začalo americké tloustnutí projevovat. Závažnější změny jsem nezaznamenala, což mě fakt udivilo. Když si proberu krok za krokem svůj den, tak těch "kroků" opravdu moc není - žádné "chození" do práce, "odbíhání" na oběd, "skákání" do krámu, ba ani na tu návštěvu si "nezajdu" - všude se přemisťuju autem.
Ne proto, že bych byla líná, ale do práce to mám osm mil, do krámu a na poštu dvě, ke kamarádce tři, do tělocvičny asi patnáct. Přiznám se, že jsem jednou zkusila do toho obchodu dojít pěšky. Znamenalo to především napřed objet případnou trasu autem a vymyslet cestu tak, abych se většinu doby vyskytovala na chodníku a nemusela kličkovat mezi auty. Samozřejmě jsem nečekala, že bych se mohla promenovat po "expressway", kterou do sámošky obvykle jezdím, ale ani vilové čtvrti se nevyznačovaly konzistentním ochodníkováním. K čemu také, když tu nikdo nechodí? Na pomoc přišla mapa a zkratka přes park, ale stejně jsem trasu nepokryla na sto procent. Čekalo mě několikeré balancování na krajnici a brodění prašnou travou.
Ozbrojila jsem se baťůžkem a doklady a vyrazila. Za celou cestu jsem potkala: dvě maminy s kočárem, dva zahradníky (ty nepočítám za chodce, ti se jen vyskytovali na chodníku jak vláčeli prořezané větve na náklaďák), dvě dámy v úhledných teplákových soupravách, které zvolna kráčely a klábosily, a jednu paní, co šla do stejného krámu jako já a vypadala trochu jako cvok - ale to já asi taky. Každopádně si mě všichni měřili dost podivnými pohledy. Člověk bez auta je tady strašně podezřelý. Znamená to, že je buď bezdomovec (což v naší spořádané čtvrti volá po zákroku orgánů) nebo notorický opilec, kterému sebrali řidičák (platí dtto). Jediné legitimní důvody pro vyskytování se na ulici mimo centrum s obchody a institucemi jsou tyto: jogging (nebo nějaká jiná forma sportu), venčení psa, miminka nebo pracovní nasazení. Sice mě nikdo nezatknul, ale až příště dostanu choutky na chůzi, opatřím si pro jistotu sportovní šusťákovou soupravu, psa, nebo reflexní metařskou vestičku.
Slušný Američan prostě jezdí autem. Je to pohodlnější a je tak od malinka zvyklý. Přispívá k tomu i cena benzínu (galon, což je 3,6 litru se pohybuje v rozmezí dolar až dva - v přepočtu na koruny je to levnější než v Čechách, a to ty výplaty tady vypadají opravdu jinak) a relativní neexistence hromadné dopravy. Relativní proto, že sem tam se někde objeví tramvaj nebo autobus, ale linky vedou naprosto nesmyslně od nikud nikam, intervaly jako sobí spřežení (jedna linka na podzim a druhá na jaře) a navíc vyjdou mnohem dráž než projetý benzín. V mém případě to vypadá asi takto - do práce to mám osm mil, což je asi patnáct minut jízdy. Při spotřebě galon/30 mil a ceně benzínu $1.20/galon to i s velkorysým zaokrouhlením vychází na 40 centů. A aby mě někdo nenařknul z nadržování neekologické dopravě, připočtěme dalších 60 centů za amortizaci a provoz automobilu. Podtrženo sečteno - jeden dolar. Pokud bych jela hromdopravou, musím jít cca deset minut na autobus, tím za dolar popojedu asi tři zastávky na nádraží, kde přesednu na vlak (jezdí jednou za hodinu) a popojedu jednu stanici (za $1.25) - od které to mám zase asi čtvrt hodinky ostré chůze na pracoviště. V případě, že vše hned pojede (pochybuju - za rok a půl jsem na té autobusové zastávce zahlédla autobus celkem třikrát), bude mi cesta trvat čtyřicet minut. Vyplatí se mi jezdit třikrát tak dlouho, méně pohodlně a dvakrát dráž?
V podobné situaci je většina Američanů - do školy, do zaměstnání, na kroužky, na fotbal, do divadla, na koncert, na nákup, dokonce i do hospody - všude se musí autem. Moji kamarádi napůl žertem tvrdili, že hromadnou dopravou (= tramvaje a autobusy) jezdí především bezdomovci a že není oč stát (silné čichové, sociální a bezpečnostní prožitky). Přišlo mi to jako poněkud paranoidní tvrzení, přestože cestující v hromdopravě přes ta kouřová skla opravdu vypadají poněkud... nestandardně. Mým argumentem proti této teorii byla především otázka kde by na to vzali, ale tuhle jsem se dočetla v National Geografic, že místní charity opravdu rozdávají houmlesákům jízdenky, aby se měli kde vyspat - myslím, že mi nezbývá než se držet pevně svého volantu a oddat se truchlivému osudu amerického tlouštíka.

ClarCa
Reklama