Před mnoha lety na základce si většina mých spolužaček psala deníček. Psala jsem si ho taky, protože se to tak patřilo. Psala jsem si ho tajně, aby nikdo nevěděl, ale tak trochu jsem předpokládala, že si ho jednou bude číst i někdo jiný. Proto jsem své zápisky poměrně přísně cenzurovala. Jeden nikdy neví - a co kdyby třeba padl do ruky mé sestře, se kterou jsme se hádaly a rvaly na život a na smrt? Ta by ho určitě hned všem ukazovala a posmívala se, že miluju Járu z béčka, když přece každý ví, že má odstálé uši a ráčkuje. A co kdyby deníček našla máma?! A přečetla by si, že mi prasák Pepa pořád kouká na prsa a že se mě sousedovic Tonda pokoušel uplácet čokoládou z Tuzexu, když mu ukážu kalhotky… Prostě nakonec jsem usoudila, že psát si cenzurovaný deník není žádná zábava. Nechala jsem si svoje zážitky a sny schované ve své hlavě a deníček jsem někam zašantročila.
Teď je tady ale zase móda deníků. Rozpoutala ji věčná smolařka Bridget, která svojí opravdovostí strčila do kapsy všechny tisíckrát pohlednější a v lásce úspěšnější filmové a knižní hrdinky. Máme Bridget rády, protože se jí stávají trapasy (jako nám), protože se jí nedaří hubnout (jako nám), protože má šílené kamarádky, co jí dávají šílené rady (jako dávají naše kamarádky nám) a protože se pořád potýká se svým vztahem k chlapům (jako my). A proto je celkem logické, že když si Bridget píše deníček, je načase začít tak činit též. Na tom přece nic není! To zvládnu!
Koupila jsem si tedy pěkný sešitek, novou propisku a začínám si psát. Tentokrát to bude bez cenzury, slibuju si. Už jsem velká holka a nezáleží mi na tom, co tomu řeknou druzí, kdyby ho náhodou našli. A stejně si budu deníček pro jistotu zamykat do šuplíku u psacího stolu. No, možná ho spíš strčím za škatuli s ponožkama. Nebo ho raději budu nosit všude s sebou v kabelce. Pro jistotu. Nakonec, aspoň bude při ruce, když mě napadne něco významného… Teď mě zrovna něco napadlo, ale je to trošku… no, asi to tam nenapíšu… přece jen – co kdyby se to někomu dostalo do ruky. Zatím stačí, že jsem krasopisně nadepsala první stránku: „Milý deníčku…“ :-)

A co vy? Píšete si deníček? Svěřujete mu opravdu všechna svoje tajemství a všechny své touhy? Podělte se o své zkušenosti s ostatními!
Reklama