Zdraví

Píšete si deník, nebo máte strach svěřit své pocity, zážitky, sny a touhy kusu papíru?

Před mnoha lety na základce si většina mých spolužaček psala deníček. Psala jsem si ho taky, protože se to tak patřilo. Psala jsem si ho tajně, aby nikdo nevěděl, ale tak trochu jsem předpokládala, že si ho jednou bude číst i někdo jiný. Proto jsem své zápisky poměrně přísně cenzurovala. Jeden nikdy neví - a co kdyby třeba padl do ruky mé sestře, se kterou jsme se hádaly a rvaly na život a na smrt? Ta by ho určitě hned všem ukazovala a posmívala se, že miluju Járu z béčka, když přece každý ví, že má odstálé uši a ráčkuje. A co kdyby deníček našla máma?! A přečetla by si, že mi prasák Pepa pořád kouká na prsa a že se mě sousedovic Tonda pokoušel uplácet čokoládou z Tuzexu, když mu ukážu kalhotky… Prostě nakonec jsem usoudila, že psát si cenzurovaný deník není žádná zábava. Nechala jsem si svoje zážitky a sny schované ve své hlavě a deníček jsem někam zašantročila.
Teď je tady ale zase móda deníků. Rozpoutala ji věčná smolařka Bridget, která svojí opravdovostí strčila do kapsy všechny tisíckrát pohlednější a v lásce úspěšnější filmové a knižní hrdinky. Máme Bridget rády, protože se jí stávají trapasy (jako nám), protože se jí nedaří hubnout (jako nám), protože má šílené kamarádky, co jí dávají šílené rady (jako dávají naše kamarádky nám) a protože se pořád potýká se svým vztahem k chlapům (jako my). A proto je celkem logické, že když si Bridget píše deníček, je načase začít tak činit též. Na tom přece nic není! To zvládnu!
Koupila jsem si tedy pěkný sešitek, novou propisku a začínám si psát. Tentokrát to bude bez cenzury, slibuju si. Už jsem velká holka a nezáleží mi na tom, co tomu řeknou druzí, kdyby ho náhodou našli. A stejně si budu deníček pro jistotu zamykat do šuplíku u psacího stolu. No, možná ho spíš strčím za škatuli s ponožkama. Nebo ho raději budu nosit všude s sebou v kabelce. Pro jistotu. Nakonec, aspoň bude při ruce, když mě napadne něco významného… Teď mě zrovna něco napadlo, ale je to trošku… no, asi to tam nenapíšu… přece jen – co kdyby se to někomu dostalo do ruky. Zatím stačí, že jsem krasopisně nadepsala první stránku: „Milý deníčku…“ :-)

A co vy? Píšete si deníček? Svěřujete mu opravdu všechna svoje tajemství a všechny své touhy? Podělte se o své zkušenosti s ostatními!
   
20.11.2001 - Zdraví - autor: Johana Barvínková

Komentáře:

  1. avatar
    [21] Ťapina [*]

    .. správně to mělo být bez Simby, ta mi tam skočila omylem

    superkarma: 0 06.12.2003, 22:45:50
  2. avatar
    [20] Ťapina [*]

    Já jsem si deníček psala jako malá, dokonce jsem tam měla vzkaz pro případného nálezce (inspirováno knížkou, ve které holka našla na půdě deník své prababičky) - ale dlouho mi to nevydrželo. Simba:

    superkarma: 0 06.12.2003, 22:45:30
  3. avatar
    [19] Simba [*]

    Na psaní deníčku jsem nikdy neměla náladu ani trpělivost, jednou jsem to zkusila, a když tam byl po půl roce stále jen zápis prvních dvou dnů, vzdala jsem to.

    superkarma: 0 16.11.2003, 10:08:34
  4. avatar
    [18] Libča [*]

    Já jsem si začala psát deníček asi tak v patnácti když si v těch starých záznamech čtu tak se musím smát jak jsem tenkrát přemýšlela. Mé lásky, zkamání, rozchody s láskami, hádky s rodiči a nepochopení celého světa.... Psaní deníku mi zůstalo do dnes. Píši si do kalendáře, mám takový diář kde si píši co jsem každý den dělala, co se stalo a mé myšlenky. Jelikož trávím většinu mého současného života v Německu, píši si deník česky, tudíž nikdo ho nemůže číst. Je to pro mně něco jako taková malá therapie, beru ten můj deníček jako mou nejsoukromnější kámošku, které řeknu úplně všechno.

    superkarma: 0 24.11.2001, 19:34:21
  5. avatar
    [16] Týna [*]

    Mám doma deník, který jsem si psala mezi 15-17 rokem mého krásného mladého životaobčas si v něm čtu a divím se, jak jsem tehdy viděla svět černobíle... miluji nebo nenávidím... určitě si z něj budu číst až v tomhle věku budou moje děti... snad potom budu snesitelnější rodič

    superkarma: 0 20.11.2001, 22:55:47
  6. avatar
    [15] Lotka [*]

    Taky jsem si psala deník...jojo, každou pusu, lásku, randění... první cigarety... no a jak jsem se vdala, tak si maminka v mém deníčku pěkně početla. Ani nevím, kam ho potom zašantročila. Ale teď bych ručně nenapsala ani řádku. Když mám napsat dopis, desetkrát ho přepisuji, protože neumím psát rukama. Jen zobat do počítače.....

    superkarma: 0 20.11.2001, 21:57:19
  7. avatar
    [12] *daisy* [*]

    Noo..v podstate si obcas pisu neco jako denicek, kdyz si potrebuju utridit myslenky a neni zrovna po ruce nekdo, s kym bych byla ochotna si o tom povykladat...Ale abych si psala neco pravidelne..nebavilo by mne to

    superkarma: 0 20.11.2001, 16:13:16
  8. avatar
    [3] medved [*]

    ty jo..psat si denik...to mi prijde jako silena fuska...navic nejsem vubec zvykla psat rucne, takze bych si ho mohla psat tak max. do pocitace, protoze pri psni tuzkou mi po pul minute tuhne ruka no kdyz to nekoho bavi, proc ne, ale me to teda pripada jako ztrata casu

    superkarma: 0 20.11.2001, 10:27:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme