Jsem úplně nešťastná ze svojí mladší sestry. Vždycky to byla dost problematická holka, ve škole pořád samý průšvih a nakonec se v osmnácti odstěhovala ke klukovi, se kterým čekala dítě. Následovalo ne zrovna vyvedené manželství, rozvod, pár dalších šílených vztahů a tohle všechno jsem já měla vždycky v přímém přenosu. Protože moje sestra patří k lidem, kteří musejí pořád svoje problémy řešit se svým okolím.
Poslední dobou je u mě den co den a chrlí na mě své problémy a tragédie. Půjčuje si peníze. Brečí mi tu, že už nemůže dál. Jsem zrovna těhotná a mám toho sama dost. Nevolnosti, práce, domácnost… Přesto jí vždycky trpělivě vyslechnu, i když z toho pak mám zase problémy doma já, protože můj muž Karlu nesnáší a taky se na mě zlobí, že má moje sestra přednost před ním a že si hraju na samaritánku. Já ale nevím co mám dělat, samotnou mě sestřiny výlevy docela vyčerpávají a berou mi energii, protože mi kolikrát trvá celé hodiny, než jí dostanu trochu do pohody a ona se rozhodne vrátit se domů.
Ale na druhou stranu je to moje ségra a já vím, že nikoho tak blízkého na světě nemá a že je to děsná průšvihářka. Když se na ní vykašlu já, kdo jí zbyde? K mámě určitě nepůjde, z té má doslova vítr, protože naše máma je na ní naštvaná, že jí nikdy neposlouchala a dělala si, co chtěla. Podle ní má, co chtěla. Já mám sestru ráda, i když cítím, že mě vlastně hodně využívá. Nedovedu jí ale říct do očí, že by se měla konečně začít starat o sebe sama a něco udělat se svým životem. Najít si pořádného chlapa a pořádnou práci. A třeba i nějakého psychologa, který by jí pomohl vyznat se v sobě. Cítila by to jako zradu, jako že už jí mám dost a chci se jí zbavit. Už mi to i párkrát naznačila. Co dělat s takovým člověkem?

Gábina
Reklama