Zdraví

Na článek o těhotenství žen reagují dva zajímavé příspěvky, tentokrát opět od mužů. Oba se týkají především samého konce těhotens

Pavel, 32let, dvě holky, 8 a 10 let: Jak já prožíval těhotenství? Ženil jsem se brzo a vlastně i musel, svou ženu jsem ale měl moc rád. Půl roku jsme bydleli od sebe, já sháněl ve městě byt a ona bydlela u rodičů, vídali jsme se jen o víkendech. Ale byli jsme moc mladí, i když jsme se na miminko těšili, pořád jsme nemohli pochopit, do jakých rolí jsme byli postaveni. Žena i dítě byli v pořádku, těhotenství probíhalo bez problémů, jen porod byl ošklivý - nezkušená doktorka, která místo císařského řezu volila klešťový porod. Má žena hodně vytrpěla, moc jsem tenkrát chtěl být s ní, ale tehdy ještě nemohl být otec u porodu. Druhá holčička se nám narodila za dva roky, těhotenství i porod bez problémů: jiná nemocnice, jiní doktoři. Teď jsem u porodu být mohl, ale bylo pro mne důležitější postarat se o starší dcerku, odvést ji k rodičům, abych mohl jít do práce. Dodnes mi to žena neodpustila a neodpustí, že jsem nebyl s ní. Vím, že bych se dnes už zachoval jinak, dnes bych s ní byl.

Václav: I já jsem zjistil, že moje žena je v těhotenství někdo úplně jiný, křehká nádoba citů a přetékajících emocí, někdo, komu jsem moc nerozuměl, ale snažil jsem se o to. Dítě jsme oba moc chtěli, tak jsem se snažil jí těhotenství co nejvíc ulehčit. Ale hlavní kámen úrazu byla moje přítomnost u porodu. Nechtěl jsem tam, ale moje žena na tom urputně trvala. Zaváděla na to téma řeč ráno, v poledne i večer, vyprávěla mi hrůzné příběhy svých přítelkyň, které proto, že neměly partnera u porodu, málem umřely na stole. Tvrdila, že na ni budou sestry křičet a doktoři si nebudou dávat bacha, když nebudou pod kontrolou. Představoval jsem si porod jako mírně nechutnou a hodně krvavou záležitost, po které už nebudu nikdy schopen se svou ženou pohlavního styku. Nakonec mě udolala a já jí to slíbil. Doufal jsme tajně, že budu zrovna na služební cestě nebo že moje žena porodí někde v sanitce, jen abych nemusel být u toho. Den D byl tady a události najednou dostaly rychlý spád. Jeli jsme do porodnice, mou ženu odvedli, že mě zavolají, až bude třeba, prý za několik hodin. Koupil jsem si kafe a čekal. Ale sestra přiběhla zpátky natošup, že už to začalo. Byl to úchvatný zážitek, ani trochu nelituju, že jsem viděl, jak se moje dítě rodí. Cítil jsem, že ačkoli jsem zmatený a vyděšený, moje přítomnost mé ženě opravdu pomohla. Jinak všem chlapům vřele doporučuju, získáte ke svojí ženě úplně jiný vztah. (Mimochodem – pohlavního styku jsem schopný jako kdykoli předtím.)
   
01.03.2001 - Zdraví - autor: Jiný autor

Komentáře:

  1. avatar
    [8] hubajda [*]

    Ťapina — #7 to je fakt

    superkarma: 0 05.11.2012, 22:04:57
  2. avatar
    [7] Ťapina [*]

    Kdyby manžel nechtěl, tak bych ho nenutila, aby u toho byl. Někteří chlapi to fakt neunesou.

    1. na komentář reaguje hubajda — #8
    superkarma: 0 06.12.2003, 18:38:18
  3. avatar
    [6] Simba [*]

    Bohužel, u porodu jsem byla sama, tehdy to v té nemocnici asni jinak nešlo. A mrzí mne to, moc.

    superkarma: 0 13.11.2003, 14:01:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme