Příčinou laktační psychózy je rozvlnění hladiny rozbouřených hormonů, jež je způsobeno počátkem laktace (vylučování mléka z mléčných žláz) a které působí rozkolísání naší duševní rovnováhy. Ano, je to tedy tzv. šestinedělí, kdy jsme zoufalé, uplakané, nedokážeme kojit ani se o dítě starat podle vlastních představ, je tedy třeba dítě neustále sledovat ostřížím zrakem, zdali nám nehladoví, je nutné vynervovat se denně alespoň ve dvou nebo třech případech k vodopádu slz atd. Moje kamarádka dětská psycholožka se nad sebou v tomto stavu zamyslela a řekla, že sama sobě připomíná nakřáplou vázičku z toho nejtenčího skla – její hlásek jen slaboučce zvoní a ona sama se rozbije při sebeslabším závanu vánku.
Oporou by nám měl být manžel, jenž musí být o možném průběhu včas informován a připraven na komplikace. Musí bezpodmínečně svou ženu podporovat, pečovat o ni a dávat jí všemožně najevo, že s ní její starosti prožívá, jenom tak je možné docílit toho, že se žena uklidní a vše se co nejdříve vrátí do běžných kolejí. Dnes je už velmi časté, že otec je u porodu, zaujímá tedy k matce dítěte jiné stanovisko, než tomu bylo dříve – už svou přítomností u porodu dává matce jasně najevo svou účast na všem, co se děje a bude dít okolo děťátka. Ale otec dítěte by měl být též zárukou toho, že budou rozpoznány příznaky těžkého průběhu laktační psychózy a že dopraví ženu k odborníkovi.
Stav šestinedělky by měl samovolně odeznít, jeho doba nemusí být striktně ohraničena šesti týdny, ale pokud by čerstvá maminka měla pocit, že ani v průběhu třetího měsíce po porodu není její stav uspokojivější, měla by navštívit odborného psychologa.
Ve spolupráci s Mgr. Markétou Klímovou z Občanského sdružení Ochrana nenarozeného života připravila
Reklama