Reklama
Domněnek, které se vyrojily kolem nečekané manželské rozepře, se objevila celá řada. Když se dozvěděli, proč to Marie udělala, mysleli si, že se zbláznila. A v tu ránu se objektem všemožných dohadů stala ona sama: sousedi probrali všechno – od dědičných dispozic (vždyť její strýček z třetího kolena se léčil v Bohnicích) až po její pověstnou agresivitu (kterou ovšem do té chvíle na ní nikdo nepozoroval).

Sama Marie si nebyla jista, co přimělo její ruku držící nůž, že jej obrátila proti manželovi. Ale už ji hezkou řádku let šlo na nervy jeho chrápání. Když se před lety poznali, nijak zvlášť jí to nevadilo, protože byla přesvědčena, že ho to časem odnaučí. Když se vzali, začala ho přesvědčovat, že by s tím měl něco udělat. Ale on jako by ji snad ani neposlouchal. „Chrápal jsem vždycky,“ odpovídal jí, „a nikomu to nevadilo.“ „Celé noci nespím,“ vysvětlovala mu. „ty usneš, ale já nezamhouřím oko.“ „Tak mě vždycky probuď a já se otočím na bok,“ říkal. Jenže když už se jí ho podařilo probudit, brzy znovu usnul a stejně se obrátil na záda. V Marii, která se vyspala, jen když odjel na služební cestu, se hromadil vztek. Když mu nabídla, že se z ložnice přestěhuje k dětem, rezolutně to zamítl. Když mu navrhla, aby tedy on spával v obývacím pokoji, řekl, že jeho rodiče také nikdy neměli oddělené ložnice. Když jí po další probděné noci vytýkal, že na něj není dost milá, vzala nůž, kterým krájela cibuli a bodla…..

Naštěstí šlo jen o povrchní zranění, které se brzy zahojilo. A jako by se zahojily i ostatní rány. Manžel teprve díky takto projevenému zoufalství pochopil, že život vedle něho byl pro ni i (kvůli chrápání), téměř nesnesitelný. Návštěva specialisty dokázala zázrak … už zase žijí šťastně a spokojeně.

Jak se léčí chrápání si přečtěte zítra.


Vlasta Adamcová