Sama Marie si nebyla jista, co přimělo její ruku držící nůž, že jej obrátila proti manželovi. Ale už ji hezkou řádku let šlo na nervy jeho chrápání. Když se před lety poznali, nijak zvlášť jí to nevadilo, protože byla přesvědčena, že ho to časem odnaučí. Když se vzali, začala ho přesvědčovat, že by s tím měl něco udělat. Ale on jako by ji snad ani neposlouchal. „Chrápal jsem vždycky,“ odpovídal jí, „a nikomu to nevadilo.“ „Celé noci nespím,“ vysvětlovala mu. „ty usneš, ale já nezamhouřím oko.“ „Tak mě vždycky probuď a já se otočím na bok,“ říkal. Jenže když už se jí ho podařilo probudit, brzy znovu usnul a stejně se obrátil na záda. V Marii, která se vyspala, jen když odjel na služební cestu, se hromadil vztek. Když mu nabídla, že se z ložnice přestěhuje k dětem, rezolutně to zamítl. Když mu navrhla, aby tedy on spával v obývacím pokoji, řekl, že jeho rodiče také nikdy neměli oddělené ložnice. Když jí po další probděné noci vytýkal, že na něj není dost milá, vzala nůž, kterým krájela cibuli a bodla…..
Naštěstí šlo jen o povrchní zranění, které se brzy zahojilo. A jako by se zahojily i ostatní rány. Manžel teprve díky takto projevenému zoufalství pochopil, že život vedle něho byl pro ni i (kvůli chrápání), téměř nesnesitelný. Návštěva specialisty dokázala zázrak … už zase žijí šťastně a spokojeně.
Jak se léčí chrápání si přečtěte zítra.
Vlasta Adamcová
Nový komentář
Komentáře
tak to já neusnu dokud ten můj nechrápe, uspává mne to
Ťapina — #4 tak to ten muj jo a je to hruza kolikrat ani neslysim televizi
Tak to ten můj naštěstí nechrápe. Což ovšem nechápu jak to, protože spí zásadně s otevřenou pusou. Já jak ji trošku pootevřu, tak už chrápu (třeba při rýmě)
a nebo to zkus pár noci praktikovat:o)))
Landriel: No tááák, přeci ho nezapíchneš.
Začni vyhrožováním, že budete teda spát odděleně, třeba ho to donutí zajít k lékaři.
Tak to už jsem zvědavá na ten další článek, jinak asi taky brzy bodnu. Můj
chrápe děsně a odmítá návštěvu lékaře a problém nějak řešit. Taky proč, on přece spí dobře, že?