Reklama

Soutěžní povídka č. 8:

Jednoho mrazivého rána jsem se rozhodla, že budu vstávat dříve než obvykle, to z většiny bývá v poledne. Podařilo se mi vstát z postele už v deset hodin, a tak jsem si šla udělat snídani, voňavou, med, nakrájet čerstvé pomeranče a uvařila zelený čaj. Všechno by bylo fajn, kdybych si svou nejoblíbenější průsvitnou červenou noční košilku nepokecala medem, a to tedy doslovně. (Jo, když má někdo chuť a touží po medu – po sladkém jak slepice po… a hrabe se v něm lžičkou, a pak nestačí ze lžičky všechno slízat, tak má holt problém). Chtělo se mi brečet…

V hlavě mi znělo: „Holka, to´s tomu dala, ale co, musí se s tím něco udělat.“ Šla jsem ji tedy namočit, natočila vodu a přidala gel na praní a do lázně ponořila svou košilku. Do ticha najednou zazvonil můj telefon a v něm se ozvala kolegyně z práce, která mi říkala o tom, co bych měla udělat a bla, bla… Vypouštěla jsem pro dnešek její „kecy“ druhým uchem a šla v pohodě na balkon sundat z věšáku saténové pyžámko, které mi zažene žal po mé košilce. Vůbec jsem si neuvědomila, že tam vlastně jdu jen v tangách a stále telefonuji.

Má kolegyně mne rozčílila, říkala něco, co nebyla pravda, tak jsem jí oponovala, a ani jsem si nevšimla, že mne někdo z protějšího domu sleduje. Když jsem dotelefonovala a konečně sundala ze šňůry věšáku pyžamo, pro které jsem původně šla, ucítila jsem pohled na svém těle. Skrčila jsem se, polil mne studený pot, neboť jsem si uvědomila, že jsem vlastně nahá, navlékla alespoň pyžamový kabátek a vydala se směrem ke skleněným balkonovým dveřím, které byly jedinou mou záchranou z této trapné situace.

„Sakra, vůbec by mne nenapadlo, že udělám takovou volovinu, já která se snažila vždycky o to, abych skoro nebyla vidět, stydlínka malá.“ Už jsem myslela, že jsem zachráněna, ale přesně u dveří, juj, píchlo mne v koleni, tak strašným způsobem, že jsem skoro zařvala au. Musela jsem se rychle postavit a přesně na to čekal onen člověk, který mne již bedlivě vyhlížel z okna protějšího domu. Postavila jsem se, viditelně jistě naprosto rudá v obličeji, možná i po těle a uviděla jsem tvrdé rysy v obličeji člověka, inu člověka – muže, který se od ucha k uchu smál, až se za břicho popadal.

„Tak to je úplné fiasko – den blbec“,  řekla jsem si. Má osoba, která si vždy zakládala na detailech, aby vždy vypadala dobře v každé situaci, teď nenamalovaná, od pasu nahoru nahá, a pak rudá jak rak, i když v krásné košili, to je konec… už to nikdy nebude jako dřív. Měla jsem chuť si dát facku, jenže dnes jsem se chystala na nákup do nejbližšího supermarketu, naplnit lednici, která už skoro zela prázdnotou.
Dala jsem si voňavou sprchu, nalíčila jsem se, abych vypadala k světu, a oblékla kostýmek, který nosím do práce, a vydala se mezi lidi.

Došla jsem do obchodu, vrhla se nakupovat, tu tam zelenina, ovoce, chleba, whisky, neperlivá voda  - to vše skončilo v mém košíku a zaplatila u pokladny. Už jsem si říkala, vše je ok, špatné ráno nahradilo skvělé nákupní odpoledne, a vyšla před market. Zůstala jsem stát, jako bych viděla ducha. Přede mnou stál ten muž, který na mne civěl z druhého baráku. Tekl ze mne pot jak nikdy a vypadlo ze mne cosi, co jsem ani nečekala: „Tak jste se pokochal, co na mě říkáte? Jsem sexy, co?“

V tu chvíli stál jak opařený on a podivil se (zamyslil se – asi nevěděl, co má říct). Díval se na mne a já na něj. Došla jsem ke zjištění, že je to docela pěkný, urostlý muž, prostě „kus pořádnýho chlapa, kterej když ženskou chytne, hned je v jinym stavu“, a to mne neskutečně vzrušovalo. Potila jsem se ještě víc než předtím. Prohlížel si mne od hlavy až k patě a pohled mu zůstal na mých prsou, a pak se přesunul k očím a rtům, které byly červené, vlhké a v tu chvíli nedočkavé…

Nic neřekl, vtiskl mi svou vizitku do ruky a zmizel v obchodě. No, to tedy bylo představení, jak když jsem v kině a dívám se na americký film, který je plný erotiky, napětí a akce s happy-endem, avšak já nevěděla, jaký ten můj příběh bude mít konec.

Zalapala jsem po dechu odcházeje směrem k domovu. Po deseti minutách někdo zavolal: „Slečno!“ Otočila jsem se, běžel tam muž, který naplnil mé tužby a nabídl se, že mi pomůže odnést nákup až domů. Hlavou mi prolétly různé myšlenky – úchylák, vrah, má AIDS a podobné hrůzy, kterých se jistě většina lidí bojí. Ale kdybych se dříve podívala na vizitku, zjistila bych, že tento pán, jehož jméno je Petr, vlastní jednu z nejprestižnějších firem v okolí. Došli jsme až k mému bytu a on se mne zeptal, zda smí dál. Svědomí (tedy asi to byl můj mozek) mi říkalo ne, ne – nic o něm nevíš, ale co můj chtíč?

Svolila jsem tedy, posadila jsem ho do obýváku, ale on se zvedl, že mi pomůže dát nakoupené věci do lednice. Nu co, proč ne, aspoň na to nejsem sama. Nebyla bych to ale nemotora, kdyby se něco v ten den ještě nestalo… den blbce byl zakončen při vybalování nákupu. Sklenice s olivami mi spadla na nohu, sklo se naťuklo a začal vytékat lák. Opravdu úžasné! Usmál se, v mžiku mne vzal do náručí a přenesl mne na sofa. Uklidil olivy i sklo, vytřel podlahu, no úchvatné, radost se podívat, to se mi ještě nikdy nestalo. Pak přišel ke mně s mraženou zeleninou z mrazáku a vtiskl mi ji na modřinu, která se mi mezitím na noze udělala po počáteční ráně.

Ležela jsem a vnímala jeho vůni, která mne naprosto ochromovala. Nechal zeleninu zeleninou, zadíval se a naklonil se k mému obličeji, byla jsem jak smyslů zbavená. Dívala jsem se mu do jeho tmavých očí a na rty, které měl tak plné… mmm… Políbil mne a já byla v sedmém nebi, jak malá holka. Začala jsem ho svlékat, vůbec se nebránil, můj zachránce.

Strhal ze mne oblečení a strčil mi jazyk tak hluboko do krku, až jsem se skoro udusila a vyvrhla málem vše, co jsem měla k jídlu (už jsem si představovala, jak by na hlavní straně v novinách psali „Podnikatel udusil milou svým jazykem“…) , ale ustála jsme to. Byli jsme oba tak nadržení a zpocení, že jsem navrhla koupel. V koupelně mne polil pramenem vody a mé tělo se chvělo. Přitiskl se ke mně a já ucítila jeho tvrdé nádobíčko mezi nohama. (To musí být muž ve znamení býka, pomyslila jsem si.).

Začal mě zuřivě líbat, cicmal a lízal mé bradavky, které tuhly vstříc jeho dalším dotykům. Vestoje do mne monstrózně zajel, až jsem vyjekla. Chytila jsem se za tyč u sprchy a jen jsem se poddávala slastnému mlaskání našich těl. Přesunuli jsme se do napuštěné vany a já nasedla na jeho stále ztopořený úd a unášela se do země nikoho. Zmítala jsem se a dělala vše proto, aby byl spokojený, hlasitě mi to dával najevo. Když jsme končili orálním uspokojením, dal mi pusu a řekl, že se ozve, dala jsem mu tehdy svůj telefon. Párkrát se ještě ozval a nakonec tyto báječné zážitky okorunoval tím, že si mne chtěl vzít. Byla z toho láska jako trám, ale to ano jsem ještě neřekla…
 
Dika

Vyberte nejlepší povídku! Hlasovat můžete ZDE!