.

Vysokoškolský profesor je divný tvor, mající s homo sapiens sapiens společné jen některé rysy. A i mezi profesory jsou jedinci ješ

Bulvár

Vysokoškolský profesor je divný tvor, mající s homo sapiens sapiens společné jen některé rysy. A i mezi profesory jsou jedinci ješ

V tom, že vysokoškolský profesor je divný tvor, mající s homo sapiens sapiens společné jen některé rysy, mi jistě dá za pravdu leckterá oběť univerzitního vzdělání. Někteří páni profesoři jsou však divnější, než jiní. Poslyšte tedy příběhy několika z nich – třeba je taky znáte.

Prchají vám a nás učí!
Na Karlově Univerzitě je katedra psychologie umístěna v patře pod katedrou egyptologie. Často jsme se svých kolegů, zabývajících se studiem pyramid a podobných podivností, dotazovali, proč si lépe nehlídají své oblíbené mumie. Některé z nich jim totiž zjevně prchaly, lezly nám za katedru a pokoušely se nám ozřejmit, jak funguje lidská psýché. Není proto divu, že jsem, když jsem si na postupové zkoušce z vývojové psychologie vytáhla otázku gerontopsychologie, jen zalapala po dechu. Součet věku mých tří zkoušejících se totiž limitně blížil dvěma stům padesáti.

Není filosofie jako pivo
Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy získal nehynoucí proslulost stařičký pan profesor Machovec.
„Pojď s námi na zkoušku k Machovcovi!“ lanařila mne kamarádka bohemistka.
„Ale já ho v životě neviděla,“ namítla jsem.
„To nevadí, on zkouší v bytě a je tam sám, tak si ho nespleteš!“
Po celé ulici se táhl had čítající několik set žáků, kteří nutně potřebovali absolvovat zkoušku z filosofie. Majíce již dvě zkoušky podobného ražení u profesorů mnohem hrozivější pověsti, rozhodla jsem se celý experiment podstoupit. Po několika hodinách jsem se konečně se čtveřicí jiných studentů dostala do Machovcova bytu. Pan profesor, starší to pán oděný v rozdrbaných teplácích neurčité barvy, tričku a papučích si nás změřil krhavým zrakem.
„Vy, pro pivo,“ odexpedoval nesmlouvavě oba chlapce. „A vy, co jste četla?“ obrátil se na kolegyni.
„Éééé, no, doporučenou literaturu,“ děla ta duchaplně.
Pan profesor se nad odpovědí nijak nepozastavil. Otázku jsme nakonec nezodpověděly jedinou. Zato jsme se vydatně nasmály páně Machovcovýcm vtipům, chlapci donesli pivo... A všichni jsme po deseti minutách odcházeli s výbornou v indexu. Zkrátka není filosofie, jako filosofie.

Tady nemáte co dělat!
Ve velké aule Filosofické fakulty se jednoho dne tísnil dav studentů. Z Brna měl přijet přednášet známý sociolog, pan profesor Keller. Vtom do posluchárny vstoupil jakýsi bezdomovec v teplácích a špinavé košili. V ruce držel síťovku předrevoluční výroby, v níž mu charakteristicky pocinkývaly takzvané „kuželky“ - tedy oblíbený český mok v lahvovém balení.
„Tady nemáte co dělat!“ odvážil se jeden student, když se dotyčný, nedbaje našich rozhořčených pohledů, došoural ke katedře.
„Opravdu? Já přednáším jinde?“ dotázal se muž nejistě.
A pak nám, neboť to vskutku byl pan profesor Keller, předvedl bravurní přednášku o globální elitě a lokální beznaději.

A na závěr jeden oblíbený vtip dalšího z pražských filosofů – pana profesora Tretery, na jehož šviháckou bílou šálu nelze zapomenout.
Když se Diogena Laertského ptali: „Proč ty, sám velký, máš tak malou ženu,“ odpověděl prý: „Volíce zlo, zvolil jsem menší.“

Znáte některého ze zmiňovaných profesorů? Nebo jste měla podobného? Jací byli profesoři na Vaší škole? Co jste s nimi zažila či zažíváte?

   
19.08.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme