Reklama

Milá redakce,


dnes se stanete svědky jedné malé premiéry.

Ráda bych Vám napsala o tradici, kterou doma udržujeme.


Ještě za bezdětna jsme s manželem měli spoustu přátel a známých, a hlavně jsme se s nimi často vídali. Pak se narodily děti a já, vždy když jsem psala vánoční pohledy, jsem zjistila, že jsem některé z přátel celý rok neviděla.

Tak mě napadlo, že jim pošleme na pohledu nás. Zašli jsme do fotoateliéru, kde nám udělali nádherné rodinné foto, na kterém bylo i vánoční přání. Mělo to velký úspěch a od té doby rok co rok vyrážíme k fotografovi a vymýšlíme nové druhy přáníček.

Někdy jsme měli vánoční čepice, jindy jsme to pojali jako silvestrovskou oslavu. Vždycky zažijeme obrovskou legraci už u toho fotografa. Tuto tradici jsme pracovně nazvali Adamsova rodina.

Naši známí tvrdí, že se na naše přáníčko vždy moc těší, a dokonce je ukládají do alba. Je to pěkné i pro nás, protože máme pěkně zdokumentováno, jak se za ten rok změníme, jak rostou děti. Syn už přichází do let, kdy se mu zdá všechno trapné, tak ho nechci nutit dělat kašpárka u fotografa.

Letos jsme tedy zkusili takové přání vyrobit podomácku sami. Jako téma roku nás napadly staročeské Vánoce. Děti se okamžitě zapojily a začaly vymýšlet, co na sebe a jak to má vypadat. Když jsme se vyhastrošili, tak jsem poprosila kamarádku, aby nás přišla vyfotit. Byl to moc hezký večer a právě ten výsledek uvidíte jako první.

Doufám, že se Vám bude naše Adamsova rodina líbit a že moje kamarádky už pečou a uklízejí a tak to na Žena-in neuvidí, aby to pro ně bylo překvápko.

S pozdravem Eva