.

Můj velikonoční zážitek se odehrál již před 18 lety, ale byl to jeden z těch životních zážitků, na který se nedá zapomenout, a dod

Bulvár

Můj velikonoční zážitek se odehrál již před 18 lety, ale byl to jeden z těch životních zážitků, na který se nedá zapomenout, a dod

 

Můj velikonoční zážitek se odehrál již před 18 lety, ale byl to jeden z těch životních zážitků, na který se nedá zapomenout, a dodnes na něj nezapomněla ani rodina.

Tenkrát mi bylo sladkých 16 let a na Velikonoce jsem přijela za svou sestřenkou na Valašsko.
Já holka z velkého města, kde se Velikonoce moc neslaví, jsem tenkrát vůbec netušila, co mne čeká.

Začalo to v neděli, kdy jsme barvily asi 60 vajec a já se už tenkrát divila, na co to. A pak přišlo pondělní ráno, v půl šesté přišli první buďači a už ten kolotoč začal, jalovec, občas proložený tatarem, štamprlička a šup do vany pod sprchu.

Jenom jsem se převlíkla, byli tu další kluci i chlapi, malí, velcí, každý pochopitelně s jinou buďačkou. A tak jsme si začaly jen tak ze srandy dělat čárky, kolik nás těch buďačů přijde vyšlehat. Bylo to velmi náročné, kolem osmé hodiny ranní, už se ani nezavíraly dveře a jeden dav proudil dovnitř a druhý ven.

Pár návštěv jsme přivítaly dokonce ve vaně, protože už nám přišlo zbytečné se neustále převlíkat. No ale pak se najednou dostavily účinky “buďačky”, začala se mi točit hlava a bylo mi tak najednou nějak všechno jedno. Tetě hned došlo, která bije, poslala mne lehnout, pak mi uvařila kafe, ale bylo to marné, měla jsem zkrátka pěknou opičku. Ale pak kolem půl desáté, kdy už ten hlavní nápor ustal, najednou zvonek, někdo přijde do obyváku, vyšlehá mě jen lehce po nohách a sedne si naproti mně.

A tu já se podívám, kdo to je, a pronesu památečný výrok: “Jejda, tebe já odněkud znám, tebe už jsem určitě někde viděla!”

Tím jsem tedy nasadila všemu korunu, protože to byl můj tatínek.
Ten jenom nechápavě hleděl, nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Teta, jeho sestra, měla strach, že dostane vynadáno, ale tatínek to vzal v pohodě a já rázem vystřízlivěla. Akorát mi pak bylo špatně, a když jsme odpoledne jeli domů, tak jsme museli jet opravdu hodně pomalu a tatínek se jenom smál a říkal mi, že si to alespoň budu pamatovat.

Příští rok už jsem na Velikonoce zůstala radši doma, ale je pravda, že už nikdy za mnou nepřišlo na Velikonoce “115” buďačů” jako tenkrát...

 

Za příběh děkujeme čtenářce s nickem Lenista!

Máte také svoji silnou vzpomínku? Pošlete ji na redakce@zena-in.cz...

 

 

   
22.03.2005 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Křeček [*]

    A to si musí pokaždé připít i ženské??

    superkarma: 0 23.03.2005, 08:04:39
  2. avatar
    [1] Visnery [*]

    Velikonoce na Moravě - to je něco! Každoročně od tama utíkám , abych tohle nemusela absolvovat

    superkarma: 0 22.03.2005, 15:09:35

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme